From BOLTON to LISABON

A najednou jsem řekl: „Dost!“ Napřed jsem teda myslel, že „dost“ řeknu až na jaře, pak jsem si myslel, že „dost“ řeknu na konci roku, nebo aspoň koncem listopadu. Ale jakmile se jednou člověk rozhodne, že skončí, tak už v sobě prostě nenajde tu sílu, to dorazit do konce. Takže 1.11.2012 říkám ve fabrice v Boltonu „dost!“ Spolupracovníci nějak nedokážou pochopit, že s nimi nechci ve fabrice zdechnout a že radši budu jezdit v zimě na kole, spávat ve stanu a žít za 5 euro na den. No a tak jsem teda odešel a už se nevrátil. Následující týden jsem ještě řešil pár věcí, čekal na karimatku a v pátek jsem po 10 měsících (nebo kolika – připadlo mi to jak celý život) zahájil ústup z ostrovů, kde mě nic pěkného nepotkalo, ale možná to tak mělo být, kdo ví?

9.11.2012, pátek, 16 GBP, 75km, 6:02h, 12.3km/h, den 1.
Už v 5:30h vstávám, protože krámy nemám v brašnách a taky potřebuju dojíst zbytky, takže už před 6h žhavím troubu a v 6:30h snídám hranolky, 2 pořádný burgry, rajčátka a vokureček..., no co co? Co kdyby to bylo naposled? Člověk nikdy neví!
Nemůžu ty věci tam všecky dostat, protože jsem si navařil i do krabiček, navíc jsou nový kabele oproti předpokladům jaksi menší a tak nakonec nezbývá než vyhodit stan a přicvaknout ho dozadu na nosič. Ještě napříč ta obrovská karimatka a jedeme! Takhle naloženej jsem snad nikdy nebyl. Co mě zaráží je, jak se kolo kýve. To se se starýma brašnama nikdy nestalo. Mám z toho značné obavy a tak jedu opatrně jak nikdy a pomalu k tomu. Asi je to tím, že ty brašny jsou trochu vyšší a sedí víc vzadu na nosiči. No kurva snad si to nějak sedne!? Plán je jasný – po cyklostezce na GLOSSOP a tam doufat, že natrefím na S-J stezku, která by ji měla někde křižovat. No ... , nepodařilo se ... , teda ne úplně. Stezka je bídně značená a tak bloudím po MANCHESTERU snad 4 hodiny. Ale zákoutí jsem potkal různá! V jeden moment jsem tak ztracenej, že mě do obrazu dostává až místní cyklista. Kde jsem se vzal tak mimo mi fakt není jasný! Pak chvilku jako držím směr, ale opětovně se ztrácím a fakt nemám páru, kde jsem. Začíná lít. Ale pořádně. Naprostou náhodou skutečně potkávám tu S-J stezku, ale značení je tak špatný, že jsem po 10 minutách ve strašným kopci a značka nikde! Opět jedu totálně na náhodu, zdá se mi, že se vracím, jedu podle kompasu a jsem durch mokrej. Ovšem opět narážím na značku a tak zase do polí, kde jsou tuny bahna a obrovský kaluže. Je 16h a je skoro tma. Naštěstí potkávám jakejsi hájek, tak tam lezu přes plot, složitě nosím věci, tyčím stan, převlíkám se a skáču do spacáku. Po 2 hodinách mi to nedá a jdu aspoň ohřát to jídlo, co se sebou vláčím. Pořád prší, ale není taková zima. No nic moc, po pravdě řečeno. Zítra pojedu asi po silnici, protože dneska jsem celej den bloudil a vlastně nikam nedojel. Snad tan posranej déšť přejde!

10.11.2012, sobota, 0 GBP, 103 km, 6:13h, 16.4km/h, den 2.
V noci je pořádná kosa, ten spacák je tak tak. V šest ráno bych jakože měl vstát, ale nechce se mi ani hovno a tak oblíkám ty mokry hadry až před půl osmou. Zážitek! Hrůza! Vařím čaj do termosky, zoufale dlouho balím a zase přelézám x-krát ten plot a jedu. Ta zima mě zničí, navlíkám rukavice. Ty rukavice jsou po hodině vevnitř mokrý. Asi jak se v nich potím? No taky nic moc. Konečně narážím na hlavní cestu a rozhoduju se, že se dneska aspoň trochu posunu a následuju jen hlavní silnice. Jsem pořád ještě v PEAK DISTRICTU, tak mě trápí pár solidních kopců, ale pak už vyjíždím a sjíždím. Pohoda. A hlavně neprší. Kolem 13h dokonce vylézá slunko, ale s radostí přicházejí i obavy, protože mě začíná bolet koleno, ale pořádně! Zajímavý. Bych řekl, že mám natrénovaný, ale zdá se, že to bylo málo. Paradoxně do toho pořádně kopu a celý odpoledne letím jak šlak. 2x se neúspěšně pokouším koupit benzín. Prý do flašky si vzít nemůžu, prý si mám koupit kanystr a kdesi cosi. Tak ty kundy vidí chudáka na kole a nedovolí mu načepovat si ani půl litru benzínu? Tak kde to jsme?? V jedné hospodě si říkám o vodu, je mi sice vyhověno, ale borec je tak nasranej, že to vypadá, že za tu vodu budu muset snad zaplatit. Abyste se všichni neposrali! Anglie je fakt jen pro silný nátury! Jsem fakt moc rád, že odsud prchám. Kolem 16h se začíná stmívat a jak jsem celej den potkával super fleky na stan, tak pochopitelně teď nic. Samý pole, všude je vidět. No trvá mi to dobrých 45 minut, než nacházím remízek hned u cesty. Už jsem se chtěl vracet. Ty večery jsou fakt dlouhý. Koleno mě bolí jak čert, tak jsem zvědavej, co z toho zítra vyleze? By mělo být, podle jednoho cyklisty, co se se mnou dal do řeči, pěkně, tak by to chtělo zase natáhnout až někam k OXFORDU. Zase pojedu po silnicích, letí to jak blázen!


 11.11.2012, neděla, 1 GBP (- 1GBP), 89km, 5:27h, 16.2km/h, den 3.
Noc je skvostně klidná, jen ráno kdákají bažanti. Ráno to je skutečnej rock’n’roll, námraza jak hovado, úplně jasno. Jak se do takové kosy oblíct, je mi opětovnou záhadou, kor když mě to žene do prudkých stoupáků. No jsem zpocenej, je mi zima, na hovno, ale neprší a to je nejdůležitější. V TAMWORTH se pokouším o zázrak koupě benzínu. Na benzince mě opět posílají do hajzlu, ale tentokrát to nevzdávám a čekám venku na oběť. První dojíždí ženská a tak je tak v šoku, že říká, že mi litr benzínu v žádným případě nedá! Já to nechápu! Ale vůbec! 1 litr benzínu! Chlápek, co bere naftu, mi říká, ať si koupím plynovej vařič, že v Anglii mi nikdo benzín neprodá. Nemám slov! Proč, kurva!!! Ve Skotsku to byla úplná pohoda! Anglie je skutečně divný místo! No ale čekám dál. Pantáta, vyháklej jak do kostela nebo na sokolskej slet, nevypadá moc nadějně, dělá, že neslyší, ale prosím ho, a nakonec dává, i když je vidět, že značně nerad! Hurá! Jedu dál, ale koleno mě bolí tak, že se sotva vleču. Jaksi dojíždím do LEAMINGTON SPA, kde naprosto ztrácím směr, bloudím a koleno mě bolí tak, že musím zastavit. Dál to nejde! No tak to je pěkně v řiti! Mám pauzu a po hodince se pokouším jet dál, mírně zvedám sedlo, jestli to nepomůže, ale bolí to pořád jak čert, takže se potácím a úpím pomalu dopředu a už po 15h to musím na louce zapíchnout. Jak vařím, tak si propaluju gatě! To je debil! Zima po západu slunka je taková, že i přes dvoje gatě, dvě mikiny a bundu je mi zima, a tak rychle do stanu. Koleno je vyřízený. Sakra, tak toto fakt není dobrý! No uvidíme zítra, mám z toho těžkou hlavu, sakra!

12.11.2012, pondělí, 2.30 GBP (+1.70), 55 km, 3:30h, 15.4 km/h, den 4.
Zatím nejhorší den, bez debat. Ráno čekat na slunce v Anglii je absolutní nesmysl, slunce se pro dnešek nekoná. Balím, nakládám a začíná pršet. Napřed jen tak klasicky po anglicky sviní, ale pak to nabírá na intenzitě a tak navlíkám pláštěnku, gatě i návleky a šinu se dál. Koleno opětovně bolí. Je to strašná mizérie. V KIDLINGTONU jdu do knihovny na net a vjíždím do OXFORDU. Držím se značek i rad pošťáka, co mě zastavil na kus řeči, ale pak se katastrofálně ztrácím a zjevuju se snad na obchvatu, kde je tak šílenej provoz, že čekám každou chvilku, kdy mě nějakej náklaďák srazí. Lije opravdu pekelně. Prd přes brýle vidím a modlím se, abych z té dálnice byl co nejdřív pryč. Už už vidím sjezd, ale náklaďák mě těsně míjí, vlítávám do kanálu, levá brašna zachytila o obrubník a už letím přes řidítka vpřed! Naštěstí doleva do trávy a ne do silnice, kde by mi už nepomohlo vůbec nic! Ty vole! Takže jsem utrnul obě gumy od pláštěnky, levá kabela naštěstí sama vyskočila a ohnul se blatník. Narazil jsem si zápěstí, jinak jsem celej, trochu špinavej. Seskládávám náklad a přes plot všechno přehazuju na chodník pro pěší. Nakládám, dál bloudím, ptám se a po další půl hodině jsem konečně na správné cestě ven z OXFORDU. Pořád lije 1. liga. Jdu do Lídlu pro chleba, pod stříškou to hltám a pokračuju vpřed. Je to utrpení. Jakmile na benzince beru vodu, na prvním vhodným místě to klopím. I když je teprve 15h, ujel jsem jen něco přes 50 km, a i když přestává pršet. No aspoň stavím stan v klidu a vařím bez stresu. Zítra do FAREHAMU to je pořád ještě možný, ale uvidíme, co se zase stane. Snad nebude lít? Hroznej den!!!

13.11.2012, úterý, 0 GBP (+6.70), 110km, 6:40h, 16.3 km/h, den 5.
Čekání na úsvit je opět marné, jako když je světlo, tak vyrážím. Kolena bolí dnes už obě, tak aspoň odpadává problém, kterou nohu šetřit. Vcelku to frčí, ale provoz je fakt značnej a krajina bezútěšná a placatá. Snažím se ze všech sil vybírat boční cesty, ale i na nich to je náročný. Až cesta směrem na KINGSLERE a pak směrem na MICHELDEVER je klidná, ale pochopitelně do kopce. Jaksi dojíždím do WIHCHESTERU, kilometrů namlácenejch jak sviňa a čeká mě ještě štreka do FAREHAMU k borcovi, co mi přes cykloserver www.warmshowers.org přislíbil možnost přespání. Sotva se vleču, kolena mě bolí skutečně hodně a úpím celou cestu až do FAREHAMU. Dojíždím z posledních sil a s posledním světlem. Barák snadno nacházím a za chvilku je tu Nico a tak kecáme, peru pár věcí, čumím na net a Nico dokonce vaří. Paráda. Žel jsem dost vyřízenej a tak jdu brzo spát. No jak ve stanu v 18h to není, ale i tak brzo.

14.11.2012, středa, 16 GPB (-5), 21km, 1:37h, 12.6km/h, den 6.
Ráno se loučím s Nicem, kterej mě nechává v baráku a sám mete do hokny. To je důvěra! Tlemím do komplu, krámuju a přeskládávám, uklízím mu trochu v kuchyni a kolem 13h vyrážím. Venku normálně svítí slunko!! Vycházkovým tempem mířím do PORTSMOUTHU a s tradičními několika totálními ztrátami směru a orientace dojíždím až do přístavu. Cestou slyším pouze 2 světové jazyky a to polštinu a ruštinu. PORTSMOUTH se zdá jako krásné místo... Lístek a utrácím poslední libry v obchodě a pak v hospodě, kde mi místní borci říkají, že tady okradli toho týpka, co jel kolem světa na kole a v PORTSMOUTHU mu ukradli celý kolo. No tak to mám teda klidnou duši, nechávat naložený kolo venku! Dávám ale jen 2 kousky, protože mi vůbec neleze. Loď má zpoždění a tak ještě pár kováků utrácím za blbosti, naloďuju se a uléhám do spacáku na zem.

15.11.2012, čtvrtek, 0 euro (0), 98km, 6:18h, 15.5km/h, den 7.
Skoro nespím. V 7h ráno je ještě ve Francii tma jak v pytlu, tak dojídám zásoby a jak se rozednívá, tak vyjíždím. Je strašný počasí – mlha, která snad mrzne, strašná zima, kdy vám omrzají prsty i v botách. Provoz je hustej a já musím jet po skorodálnici. Po zkušenostech z OXFORDU sjíždím v první dědině a chci to razit bočníma cestama, ale nelze! Nemám na to mapu, neumím ani slovo francouzsky, lidi neumí ani slovo anglicky, a navíc se dívám, že ty vesnice mají dost podobný názvy, takže i když vykřikuju jméno jedné, tak mi nerozumí a posílají mě do druhé. Bloudím, ale úplně tragicky. Po hodině motání se kolem dokola dochází k nejhoršímu – ocitám se opět v přístavu!!! Takže všechno znova. Prodírám se ku CAEN, objíždím a vracím se a dálnice jsou úplně všude dokola, fakt nevím, kde jsem a jak se na ten jih dostat. Po dalších asi 2 hodinách bloudění narážím na týpka, co mluví jakž takž anglicky a prosím ho, ať mě navede na jih – kamkoliv!! Borec dlouze dumá a říká, že vymotat se odsud na kole ven, je pořádnej oříšek, ale dle jeho instrukcí jsem konečně po 4 hodinách ven z CAEN a jedu na jih. Je to utrpení, dlouhý pomalý stoupání, kdy to vypadá jako rovinka, ale nejde to, dřu jak mezek, potím se a zmrzám, mlha a kosa jak hovado. Dost mě to nebaví, ale šinu se dál. Kolem 13h se konečně zvedá ta mlha a tak je zas trochu veseleji, cestu už mám a tak jedu. Kopečky, takže furt navrch dolů, kolena mě začínají zas pořádně trápit. Jakýmsi zázrakem dělám skoro 100km a klopím to na pole. Zima je fakt svinská. No ..., uvidíme, co nás čeká dál. Snad se to bude zlepšovat.

16.11.2012, pátek, 8.23 EUR (-3.23), 85km, 5:32h, 15.3km/h, den 8.
Nechce se, takže se motám, mažu řetaz a vyjíždím snad až před půl desátou. To zas bude výkon. Hned ve VIRÉ jdu do obchodu a nestačím valit voči na ty ceny! Tak to je fakt maso! Za 8 EUR nemám takřka nic! Vtěsnat se do vražedného limitu 5 euro na den bude asi nemožné. Slunko svítí, jedeme dál. Bohužel se opět vleču jak šnek, stoupání nejsou prudká, ale pozvolná a nekonečná. Nepřišel jsem na to, kterej převod tam vrazit, abych jel. Buď slapu jak fretka, nebo dřu jak mezek. Kolena bolí obě, pořád zastavuju. Krajina je nezajímavá, většinou pole, občas dědina, kde nikdo není, aut tak přiměřeně, výhledy žádný, stromů pár... Nic moc po pravdě. Kolem půl druhé ovšem padá mlha. A s ní strašná zima. Plazím se dál zmrzlej na kost. Musím navlíct reflexní vestu, protože viditelnost je fakt prachbídná. Už o půl páté stavím stan na poli a dlouze hledím do mlhy. No ale lepší mlha než déšť, tak snad bych si ani neměl stěžovat. Stále na jih!!!

17.11.2012, sobota, 2.33 EUR, (-0.56), 83 km, 4:44h, 17.6km/h, den 9.
Jasnej 100km den, kterej ovšem nedopadnul. Ta posraná mlha se ne a ne zvednout po celej den. Viditelnost max. 50m. Občas na mě auta blikají a troubí, to asi že nejsem vidět. Kurva, ale co mám dělat? Vesta musí stačit a blikačka je podle mě k hovnu. No mám nervy celej den, ale překvapivě už trochu přestávají bolet kolena a taky kolo valí jak čert. Musím mít snad lehkej vítr v zádech, jinak si to nedokážu vysvětlit. Takže jedu vcelku rychle, ale v brutální mlze s nervama, že mě někdo srazí. Kolem půl druhé je už taková tma, že tu blikačku dozadu fakt dávám. Na jedné z mnoha zastávek mě zastavuje borec a prý, že taky jezdí na kole, ať jdu k němu na čaj. No tak jdu. Dělá mi i jakousi omeletu a tak bez keců všecko jím a ještě si přidávám. Přichází jeho manželka, která taky mluví solidně anglicky a tak kecáme skoro hodinu. Ještě si od nich beru vodu a vyrážím. No kurva, začalo lít! Dělám je pár km a lomím to na polňačce a v tom dešti stavím stan, a vůbec mi to nejde. Kolem sedmé se na poli dějou nějaký práce! Museli mě vidět, ale zatím nikdo nepřišel, ať se pakuju. No snad jim to vydrží. No den divnej. Počasí hrozný, lidi skvělí. Zítra se prý snad má vyčasit. No rád bych tomu věřil!

18.11.2012, neděla, 0 EUR, (+4.44), 84km, 4:33h, 18.3km/h, den 10.
Prej vyčasit! To je kokot! Co to měl včera ten týpek za noviny? Z kterýho to bylo roku? Lije celou noc a i ráno. Kolem 9h už mě bolí záda z toho ležení a tak balím. Je to čirá hrůza, všecko od bahna a mokrý, nenávidím to. Jedu jen do nejbližší dědiny, kde rozbíjím stan na autobusové zastávce a čtu knihu, kterou už jsem chtěl 100x vyhodit – Dr. Jackyll and Mr. Hyde. Moc zajímavý, ale jak jsem mokrej, tak se do mě dává kosa jak blázen. Naštěstí koem 11:15h přestává pršet a tak jedu. No sviní až do večera. Teda večera – v 16h už se mi zdá dost tma a tak to lomím pod stromy. Věci prostě ne a ne uschnout! Např. rukavice neuschnuly od 1. dne! Posraný počasí! Projížděl jsem dědinama, kde nebyla ani noha, zapsal jsem si dosavadní francouzskej výškovej rekord – 214 m.n.m. K večeru přibylo strašných aut. Vařím rejžu, ale jak ten ešus má být prý nepřipálitelnej, tak je to lež! (Ale to už víme) Všichni mi lžou! Nic není, jak se tváří! Co to je za svět, kde lež je brána jako běžná součást života? Hnus fialovej! Hanba všem, co lžou!!!

19.11.2012, pondělí, 7.55 EUR, (+1.89), 103 km, 5:33h, 18.5km/h, den 11.
To je počasí!! Do 13h je mlha, že by se dala jíst příborem, trnu, kdy mě co srazí, nervy!! Naštěstí pak už je jen zataženo. Slunko ne a ne vylézt, se zblázním! Ale valím docela rychle až do LE CHATAIGNENARIGE (nebo tak nějak, plus mínus 6 náhodných písmen), jdu utrácet drahocenná eura do suproše a tam se ceny zdají jen o něco málo vyšší než v Anglii. No snad to teda půjde. Např. ta bageta, co jsem ji už 2x kupoval za 80 centů, je tady za 35 centů. No tak! Nemůžu to narvat do batohů, jsem hnusně přeloženej. Musím to nějak vymyslet, takhle se to prostě nedá. Vyptávám směr a pomalu ale jistě sjíždím z kopečků, přes který jedu celou Francii až do rovin u moře. No u moře je zavádějící. Je to ještě den cesty, ale nížina tu už jest. Vypadá to na dlouhej den, konečně není o půl páté tma, ale kolena velice protestují a kolo začíná vydávat divný zvuky. Kurva! Za COURCON zajíždím do lesíka, kterej tam snad na mě čeká. Zítra mám dilema, jak se dostat k moři. Přes ROCHEFORT je to zralý, že se zase ztratím. No nevím. Musím to zkusit nějak objet.

20.11.2012, úterý,0 EUR (+6.89), 104km, 6:14h, 16.7km/h, den 12.
Ha, konečně kloudnej den. Toto trvalo, po 10 dnech, jeden dobrej! Neprší, místama dokonce vysvitne slunko. Směr ROCHEFORT, ze kterýho mám značný obavy, jak se tam zas budu motat mezi dálnicema. Mám to vymyšlený, že si sice pořádně zajedu, ale zas pojedu po klidnějších cestách. K R. je to hrůza – rovna a přímo vpřed snad 25 km. Bolí mě z toho pěkně prdel. Pak směr TONNE, kde se napojuju na cykloznačku a dokonce jsou tam i cedulky pro MARENNES. Problém těchto stezek spočívá v tom, že pokud člověk nemá podrobnou mapu té oblasti a tu značku ztratí, tak je totálně v prdeli. Dlouze se rozmýšlím, zda do toho jít, ale nakonec vítězí má slabost pro šipkovanou a mažu!! Tak půl cesty kolem kanálu je hodně v pohodě, úplně sám, letím jak pták. Jakmile se ale přesouvám na druhou stranu kanálu je zle. Špatná cesta končící po 2 km v totálně neprojízdném bahně. Musím se vracet, najet na silnici, co vede vedle a jet po ní. Za 5 km se opět napojuju a motá mě to do mokřin, dalších kanálů a kaluží, kde je plno rybářů, ale aspoň není nuda. Značku nakonec v jednom městě ztrácím a tak dlouze indentifikuju název města a pádím dál na jih. Chci jet podél pobřeží, číslo silnice sedí, stezka skvělá, ale jsem úplně jinde než bych měl být. Nechápu nic, ale podle kompasu to rvu na jih fakt až k moři. Cestou potkávám desítky prázdných kempů, lunapark, pony ride, horskou dráhu a mrtě a mrtě hotelů. Všecko zavřený, prázdný. Tady to v létě musí být absolutní komerční peklo. Už jen, že cyklostezka je širší než silnice, o něčem svědčí. V LAS PALMAS není živé duše, až na info konečně dostávám vodu a slečna se o ně vzorně stará. Asi se musela celej den příšerně nudit. Stezka vede kolem pobřeží a tak hned za značkou zákazu kempování stavím stan a mám se přímořsky. Jo, cestou jsem viděl blikat cedulku informující, že bylo 17°C! No tak sláva, konečně! Kilometrů jsem ujel dle předpokladu, jen jsem si plánoval, že budu už mnohem mnohem dál. No nevadí, snad se to začne zlepšovat...

21.11.2012, středa, 5.80 EUR (+6.09), 93km, 5:37h, 16.4km/h, den 13.
Jak se nechce! Padá pár kapek, ale nechce se mi ani prd. Nakonec až před půl desátou vyrážím. Taková nezodpovědnost! Jako kdyby bylo světlo až do 22h. Navíc to do ROYAN na ferry je mnohem míň kilometrů, než jsem čekal, ale aspoň se flákám. Na druhé straně není ani noha! Ihned se napojuju na stezku a uháním na jih. Je to jízda! Za celej den potkávám tak 10 aut a 4 lidi. Horší najít vodu, dědiny jsou úplně prázdný. Závěr dne je nejlepší, kdy se řítím po úzké stezce skrz les a písek – skvost jak kráva! :-D Bylo to dneska pořád po rovině, ale i tak to nemělo chybu. V sezóně to musí být pravej opak. Zítra by to chtělo dojet k týpkovi, co mě pozval domů, ale tak blbě to vychází, že budu muset ujet přes 100 km a kdo ví, jestli tam vůbec dorazím. To je tak, když se člověk fláká! Pak má něco stíhat!!!

22.11.2012, čtvrtek, 3.50 EUR (+7.59), 117 km, 6:11h, ?, den 14.
Píšu se zpožděním, takže už moc nevím, co se dělo. Pořád rovina a pořád skvostná cyklostezka. Od moře se to začíná malinko zvedat, ale žádný drama. Pořád na JV po cestách přímých, rovných. Třeba 10 km úplně rovně. v jednom městě se zamotávám, ale aspoň jdu do Lídlu a cpu se až po vrch. Kilometrů naskakují sakra pomalu. Ale kolem 17h po 117km konečně dojíždím do BALIZAC, kde nemůžu najít tu adresu na Lionela a tak musím volat. Po obdržení směru mě zastavuju Lionelova žena s dcerou (zrovna jedou k doktorovi), tak mi rychle ukazuje barák a mizí. Zase sám v cizích baráku, ti lidi mi fakt věří. Sprcha, dávám prát a už se to valí – Marielle s dcerou Linon a Lionel. Jídlo jak pro krále, nechybí víno, no prostě luxus. Nechápu, proč to tomu vagabundovi dávají, když ví, že sežere naprosto cokoliv. Debatíme dlouze a konečně padám na rypák. Totálně vyřízenej.

23.11.2012, pátek, 0 EUR (+12.59), 0 km, den 15.
Lionel si kvůli mě bere dovolenou a veze mě na DUNE DU PILAT do ARCACHONU na pobřeží. Tam je duna jak hovado, tak na ni lozíme a vůbec se tam motáme pár hodin. Pak ještě na jedničku v ARCACHONU, paráda. To město je neskutečně bohatý. Kecáme celej den a vypisovat všecko, co jsem si od Lionela dozvěděl, by zabralo x stránek. Večer družba s malou Linon, opět opulentní jídlo a spát.

24.11.2012, sobota, 0 EUR (+17.59), 105 km, 6:13h, 16.8km/h, den 16.
Ráno nechybí královská snídaně a odjezd. Zlatí lidi, fakt zlatí a malá Linon (3.5 roku) je k sežrání. Díky podrobné mapě, co jsem dostal jako výslužku, nalézám CANAL DU MIDI (kanál co vede od pobřeží k pobřeží), kolem kterýho vede cyklostezka a jedu. Bolí mě prdel jak sviňa, furt dělám přestávky, nedaří se potkat žádnej obchod ani vodu a tak jedu furt dál. Super jízda, žádný auta, pár lidí. Kolem 17h to stáčím na pole, vařím z poslední vody na posledním benzínu. Zítra je neděle, všecko zavřený, nemám nic k jídlu ani benzín a navíc mám 35. Kurva!!
25.11.2012, neděla, 2.30 EUR, (+20.29), 110km, 6:16h, 17.5km/h, den 17.
Tak...! Neprší – palba. Ženu jak rapl až do 10h, kdy začíná pršet. No jo, to se dalo čekat. Do 12h ještě valím, ale pak už pauzíruju, mám 55km. Sedím pod mostem a jím, chvílu jedu, sedím pod mostem a čtu, zase jedu, zase stojím. A pak kolem 16h přestává pršet. Jdu na benzínku žebrat benzín, ale jsou zmatky, borec ani slovo anglicky, ale vypadá to, že bere benzín (gasole) a tak mi tam cvrká. Velká tragická chyba! Stavím to na louce a furt se mi zdá, že mě pozoruje auto a tak to tlačím pořádnej kus od cesty. Vařím a je mi jasný, že „gasole“ nebyl benzín ale nafta! Čoud, nehoří to a strašně to špiní. Tak to jsem si nasral do gatí! Horko těžko vařím a pak hodinu všechno čistím. Zítřejší úkol zní jasně – koupit benzín! Doufám, že nebude zas pršet. I když toho Hyde and Jackyll bych potřeboval dočíst :-D Vcelku posranej den, ale kilometrů jak hrom. Ta rovina je až neskutečná. Apropó - Happy Birthday!

26.11.2012, pondělí, 12.91 EUR (+12.38), 75km, 4:34h, 16km/h, den 18.
Hm, tak pondělí velice hezky posraný! Jako celou noc neprší a v 6:30h začíná! Tak to by mě jeblo! Namlouvám si, že to přestane, ale vím, že to jsou kecy, že nepřestane a tak v 9:30h vyrážím. Ten mokrej bordel mě přivádí k šílenství. Mokrý, těžký, špinavý, hnus! Prší tak vcelku normálně a na předměstí TOULOUSE jdu pro ten benzín. Daří se, papírek, kde mám napsanou pohádku o tom, že ten benzín potřebuju na vaření, funguje, a borec dokonce nechce peníze! Fua! Super! TOULOUSE..., ó boha, jak já nenávidím velký města! Samo že se hned ztrácím, ale tvrdošíjně svírám kompas, a jak vidím stadec, tak mám vyhraný! Přes řeku, pak ještě jednou, ke kanálu a palba furt na jihovýchod. Ještě to jídlo. Prostě ne a ne potkat obchod! To je neuvěřitelný. Kdesi kousek za TOULOUSE se už musím zeptat, kurva kde je ten kšeft?! Musím se 2 km vrátit a pak už to jede! Vracím se na cyklostezku, okupuju veřejný hajzlíky a žeru a žeru! Strašnej hlad a vařím ještě čaj. Jsem mokrej jak myš. Vůbec se mi nechce zpátky do té sloty, ale přemáhám se a ještě snad 30km jedu, ale mám toho po krk. Mezi stezkou a dálnici to stavím (mokro tentokrát už i uvnitř stanu) a déšť ještě nabírá na síle! Zmrdství! Co jsem potkal dědu, tak mi říkal, že zítra prý „fifty fifty“, tak snad to bude lepší jak dneska! Svinstvo posraný! Ale je třeba přiznat, že by mohlo být i mnohem hůř. Není taková zima, takže jak zastavím, tak se ihned neklepu kosou (to až za pár minut) a hlavně jedu úplně bez aut. Nedokážu si představit, to valit po silnici mezi autama. Bych se musel zbláznit. Tak aspoň něco.

27.11.2012, úterý, 6.88 EUR, (+10.50), 98km, 6:31h, 14.9km/h, den 19.
1600km přesně. V 7h jdu chcat – neprší, začnu krámovat – začíná pršet! Sviňo!! Ale i tak v ponuré náladě kramařím a o půl deváté už si to šinu ke CARCASSONNE. Napřed to jde, ale pak je stezka více méně tušená, no prostě cestička kolem vody. Ze začátku se to snažím objíždět po silnicích, ale pak to hrnu kolem vody hlava nehlava. Nebylo by to nic hroznýho za sucha, ale po 2 denních deštích, to je jakože dost špinavá práce. Kolo v tom bahně dost tancuje a musím jet pomalu nebo si koleduju o rypák. Jsem vytrvalej koledník a tak první tlamu hážu v zápětí, dokonce jsem skoro sletěl z takovýho srázu. Jsem se tam kolíbal jak ve filmu – spadne x nespadne?? Zadní kolo prokluzuje, bahno mám až na brýlích a je jen otázkou času, kdy se vyklopím znova. Otázka zodpovězena cca za půl hodiny, kdy už opět plachtím přes řidítka vstříct bahnu, které tentokráte ochutnávám pořádně. Nic moc, žrát to každej den bych nechtěl. Flusám bahno, ale kolo je celý a to je nejdůležitější. Naštěstí jsem už v CARCASSONNE, kde je stezka už lepší. Potkávám holandsko-izraelskej páreček na kolech, co jede zázračně z Řecka do Holandska přes Francii. Prý jižní pobřeží Francie bylo prý takový peklo (auta), že do NARBONE jeli radši vlakem. Říkají mi, že zítra má pršet a pak padat sníh! Ojojoj, kurva! Cesta je lepší a horší, ale rypákem už v bahně neryju, tak dobrý. Jedu až do tmy, protože nemůžu najít nic kloudnýho ke spaní (jsem v pořád v korytě kanálu) a tak v jednom místě velkolepě zapadávám až po koleno do bahna a v následující dědině to klopím do bordelu. Vařím jak šílenej, ale dobrá polovina se mi ve finále sype na zem, takže klasika – žereme ze země, pijeme z kaluže. Pak se snažím už na nic moc nechytat – přesto mi kolo ještě padá na stan – a jdu si do obyváku pusti tv a dát si saunu. Jestli bude zítra pršet, tak jedu po silnici. Po té stezce je to sice adventura jak prase, ale to bahno mi vyloženě nesvědčí. Se bořím či co? :-D

28.11.2012, středa, 2.94 EUR (+12.56), 83km, 6:01h, 13.7km, den 20.
Boha, jak já jsem bloudil! Celou noc prší, ráno fučí vichr a popochcává, počasí tak pustit tv, uvařit kýbl čaje a dívat se na „S čerty nejsou žerty“. No ale přemáhám se a o půl desáté vyrážím do té sibérie. Podél kanálu se téměř nedá jet, kaluže, bahno, prostě běs. Ale přesto se prolamuju vpřed. Bahno vítězí. Chvilku jedu po silnici, chvilku po stezce. Vychytávám super zkratku po cestách až do SALLERS DU AUDE, kde stačí jen uhnout doprava a podél kanálu zase dál. Tragický nešťastný omyl! Ten kanál se v tom posraným městě větví a navíc do toho teče řeka. Jedu a vracím se, bloudím a zase se vracím, zkouším to jinudy a zase ne, už jsem rozhodnutej, že pojedu do NARBONNE po silnici, když tu mě staví paní a prý vidí, že jsem ztracen, ale že prý musím s tím kolem přes žel. most a pak už to půjde. Že ona sama to nezkoušela, ale prý jo. Železniční most vidím, ale jak se na něho napojit? Motám se a končím opět na sinici – totálně od bahna. Jedu teda po cestě. Vichr fučí fakt strašlivě. To jsem v životě nezažil, ale bez prdele! Lomcuje to se mnou tak, že hrozí, že vletím autům pod kola. S bídou to držím na cestě. Vichr je zprava, občas lehce zezadu. Poryvy jsou fakt regulérně o hubu. Takže se opět napojuju na stezku a dorážím do NARBONNE. Na tur. info fasuju mapu, nebloudím, svačím a vyrážím dál podél kanálu do PORTE-LA-NUEVELLE. Stezka jakž takž, ale ten vichr je čirý šílenství. Místama mě to zastavuje, cyklostezka je mi malá, jak to se mnou casnuje! Jedu 7km/h. Je to fakt boj o každej metr. Dostávám se do zajímavé části, kdy zleva je moře, pak stezka, kanál a jezero. Místama to musím tlačit, protože nejsem schopnej nasednout a rozjet se. Do P.L.N. bahno opět vítězí. Hodinu hledám cedulu na LAS PALMAS. Musím se 4x ptát, je to fakt hrozný. Na 2. pořádným fleku to stavím. Fučí tak nehorázně, že i když jsem v houští, tak stromy praskají, jak kdyby se měly zlomit. Zítra má být občas i slunko, další den skoro jasno, jen na ten vichr jsem se zapomněl zeptat. Snad to poleví, protože toto je fakt Patagonie hadra! V tomto se fakt nedá jet. Dneska celej den mraky tak na sníh, zima (celej den jsem jel v mikině), občas pár kapek. Už 4. den v kuse taková slota. Snad se zítra začne blýskat na lepší časy!

29.11.2012, čtvrtek, 3.30 EUR (+14.26), ????, den 21.
Kdybych jen já zůstal celej den ve stanu! Kolik jsem si mohl ušetřit nervů? Nemuselo to tak blbě skončit! Kurvafix, zkurvenej vichr!! Ráno fučí, ale skoro to vypadá, že víc jak včera. No kurva, tak to bude hodně špatný. Opět jedu podél jezera a tam vichr nabírá takovou rychlost, že to kolo fakt nejsem schopnej udržet na silnici! Nejhorší vichr mýho života! Musím tlačit a i to je šílená dřina, dokonce jednou i s tím kolem padám na zem. Odnáší to roztrhlé gatě na koleni. Místama se pokouším nasednout, ale je to tak o hubu, že víc jak 12km/h se neodvažuju jet. Vítr mě žene do silnice. Pomalu postupuju vpřed. V PORT LAUCETÉ opět kolo tlačím přes most a prostě se přes ten most nemůžu dostat! Je to taková síla, že opět i s kolem padám na zem. Jdu do Lídlu. Pauzíruju dobrou hodinu a pak opět vyrážím. Jezera jsou za mnou, lehce si zajíždím do vnitrozemí, kde se dá více méně pomalu jet. Zjišťuju, že mi chybí kšiltofka, kterou jsem navlíknul na řidítka, aby mi neuletěla. Hm, je pryč. Bloudím v dědinách podél pobřeží, 2x mě to hází na hlavní cestu, kde ovšem kola nemůžou, tak se musím vracet a pracně se doptávat, kudy kola můžou. Na jedné křižovatce mě opět vítr hází i s kolem do příkopy a za další kilometr zjišťuju, že nemám tachometr. Musel někde cestou upadnout. Nemá cenu ho hledat. Stejně prd fungoval. Takže další ztráta. Dojíždím do kopců a cedule mě posílá vzhůru. Po půlhodinovém stoupání jsem opět na té silnici, kam nemůžou kola, a tak musím dolů zpět až k moři a vyšlapat to zase jinudy. Na jednom tur. info se dozvídám, že v noci byl vítr v nárazech 160km/h. Teď prý se drží pořád přes 100km/h. Taková pohoda má trvat do neděle. Nedokážu si představit, kdyby ten vítr foukal proti a do toho lilo. Konečně se je i na co dívat, ale radši sleduju jen cestu. Stejně mě vítr hází proti zdi, kde to obsírá dost koleno a žel i pravá brašna. Kempuju v jakési vinici. V tom vichru cokoliv dělat, je silný zážitek. Všecko hned uletí. Stan kotvím za všechny šňůry, ale i tak je dost špatný, jestli vydrží do rána, budu šťastnej. Jo a navíc je rozbitej zip! By mě čerti vzali to zapnout! Co ještě kurva? Kontroluju tu pravou brašnu a je fakt v jednom místě durch roztrhlá. To kurva mrzí, kor když je nová. Nic zásadního, ale už i tak špatná nálada se ještě víc zhoršuje. I přes 2 mikiny a bundu je taková zima, že lezu do stanu a s náladou pod psa čumím do mapy. Cca 3 dny a jsem v Barceloně. Jsme zvědavej, co mě ještě cestou čeká! Taky by se mohlo i začít dařit, ne?

30.11.2012, pátek, 8.43 EUR (10.83), ????, den 22.
Zima! Jak ludra! Do CEREBTÉ jsem na kost zmrzlej, jdu se ohřát na poštu k radiátoru a posílám mapy, co mi dal Lionel. Škrábu i dopis. Do Španělska je to vzhůru a opět dolů a tak se to párkrát zopakuje. Pěkný výhledy, skoro jasno a zima jak hovado! Poměrně brzo opouštím hory a metu po rovině, vítr více či méně zezadu. Palba ukrutná! Volím i zkratku k pobřeží přes kopec, kde není ani noha, prostě úžasný a ten točitej sjezd nemá chybu. A slunko svítí, je nám hej. U pobřeží to taky valí jak čert, jen už jsou kolem letoviska a hustá zástavba, semafory a auta. Rvu se do kopca za SAINT FELIU a stavím to v lese. Vařím poslední zbytky, zítra to snad dorazím do BARCELONY, uvidíme je to přes 100km. Zas tak blbě to vyšlo! To se to jede, když člověk neví, kolik je celej den hodin, neví, kolik ujel kilometrů a neví, kolik mu zbývá! Totální anarchie. I tak by to ale šlo! Tak snad zítra! Ta zástavba před BARCELONOU mi nahání hrůzu. Asi to bude závěrečný boj, jak se patří!

1.12.2012, sobota, 120km, ????, 0 EUR,???, den 23.
Hurá, sláva, jedeme! Na začátku se ještě plácám v horách, kde je tak 1°C, takže sjezdy jsou jen pro náročné. Pak už začíná zástavba a nepřetržitá kolona aut. Celou cestu furt něco žeru a snažím se valit, co to jde. Potkávám stovky a stovky cyklistů, kteří hrdinně bojují s tím šíleným provozem. Mám strach zastavit, aby mě něco nesejmulo. Na jedněch semaforech mi vypadává na zem jeden gumovej medvídek a tak ho sbírám ze země, a když ho chci sníst, tak se dívám, že všichni z okolních aut a všichni chodci na mě čumí! “No tak jo, dobrá, ze země to teda před váma jíst nebudu!” :-D Bloudím v BADALONĚ, ale jinak ke SAGRADA FAMILIA dojíždím bez větších problémů. Pav už na mě čeká a tak vzhůru na byt a pohodička.

Týden u Pavla utekl jako voda, pivo, muzika, jeho synáček Kraz, teplo, jasno, pamětihodnosti a skvělá Pavlova péče o mě. Díky, díky, díky!
A tak teda domů na Vánoce. Měsíc doma. Tentokrát jsem si řekl, že navštívím co nejvíc známých, kterým jsem to sliboval už roky. Ten měsíc doma byl mnohem náročnější než měsíc na kole. Pivo teklo proudem a prostě nebylo úniku. Měl jsem toho ke konci už fakt po krk! Ale úkol byl splněn a okamžiky pohody byly velice časté a tak vlastně přoč ne? Nicméně dlouhodobě se to takhle nedá zvládat.
A tak vzhůru zpět do BARCELONY. 10.1.2012 večer jsem na základně u Pavla. 11.1. to chystám a sbírám odvahu a 12.1. vyrážím opět dál...

12.1.2103, sobota, 5 EUR (0), 95km, 6:00h, 15.9km/h, den 24. (1.)
Kurva to se nechce. Ale je jasno, neprší, je třeba jednat. Po měsíci sezení v hospodě opět na kolo. V 10h vyrážím, dojíždím k pobřeží, pak bloudím a horko těžko se přibližuju k letišti. Místní mě navádí a prý jediná cesta vede po „autovia.“ Když tu dálnici vidím, odmítám věřit tomu, že tudy můžu jet na kole. 4 proudy v každým směru. Váhám, váhám, ale další cyklista mi říká, že jiná cesta neexistuje. Skáču do provozu a hrnu to po té dálnici jak čert. Naštěstí mám lehkej vítr v zádech, tak letím. Pak odbočuju z cesty, jedu kolem moře a je pohoda. Opět se vracím na silnici (už to nemá tolik pruhů, ale aut pořád moc), potkávám na odpočívadle 2 Rusy na motorce na dovolené a zase k moři a tak furt dokola. Kdesi za CALLAFE to lomím do pole, jsem pořádně zničenej. Ze stanu vidím cosi na způsob „vítězného oblouku.“ Jsem hned za městem, tak doufám, že noc bude v klidu. Zítra zase boj s těma autama a průjezd TARRAGONOU.

13.1.2013, neděla, 92km, 5:53h, 15.7km/h, 4.40 EUR (+0.60), den 25. (2.)
Dobrý to asi furt nebude... V noci vůbec nespím, zvedá se vichr a tak musím ven ukotvit plachtu. Pak dokonce začíná lít! No totok! Ráno se mi příšerně nechce, vyjíždím až o půl desáté. Bloudím v TARRAGONĚ, zajíždím si zbytečně min. 10km v protivětru, bloudím za TARRAGONOU a vichr mě ničí. Občas musím jet po dálnici, vždycky se 2x ptám, jestli je to fakt jediná cesta a vždycky je mi řečeno, že jo. Hrůza. Vichr mě devastuje. Dopoledne se sotva šinu vpřed, mám x přestávek a kolem 17:30h to lomím. Zjišťuju, že mám opět v hajzlu středovou osu. To snad není možný. Po necelých 4.000km? Dávám tam novou a buď budu muset koupit jednu do zásoby, nebo to risknout a doufat, že vydrží! Když to tam skoro za tmy dávám, objevuju další krajně nemilou věc a to že prasknul drátek v zadním kole a to samo sebou u kazety! Kurvafix! Sundat tu kazetu je vždycky strašnej porod a je mi jasný, že to nebude snadný ten drátek vyměnit. Je tma, nechávám to na ráno, snad nebude pršet. Soukám se rozmrzele do stanu. Fučelo tak silně, že než jsem ten stan postavil, tak jsem si nahlas zopakoval veškerou zásobu sprostých slov. Takže zítra těžkej den. Snad to zvládnu a asi to zkusím vnitrozemím, protože tady ta „dálnice“ už mě sere! Grrr!!!

14.1.2013, pondělí, 96km, 5:53h, 16.3km/h, 2.28 EUR (+3.32), den 26. (3.)
I když mám práce nad hlavu, nechce se mi vylézat ani prd! Vyháknout brzdu, vydělat kolo, vyhodit rychloupínák, vypustit kolo, sundat plášť, duši a pásek, zaháknout bič, vrazit tam stahovák, cuknout a ... kazeta se povoluje! Hurá! Vyhodit starej drátek, našroubovat novej a zase celý pozpátku. Centruju kolo a v tom kurva lup a další drátek se poroučí, zase u kazety! Boha jeho! Takže zase celý tam a zpět. Kolem 10h vyjíždím a vichr mě opět trápí. Naštěstí z EL PERRELLO je to dost z kopca, tak naskakují nějaký kilometry. Cestou do AMPOSTA mě míjí tak 500 kamionů, není to dobrý. A tak teda překračuju EBRO, motám se a vyjíždím nad údolí a pak za něho, mířím na SENIA a poté na SANT MATHEU. Napřed je to špatný v protivětru, pak lepší dolů navrch, kdy vítr trochu ustává. Závěr už je dobrej, ještě bych jel, ale nohy jsou na maděru. Do sadu a nedovařená rejža. Hmm... Jo a cestou jsem hbitě sbíral mandarinky a pomeranče, v lednu! Jo! Tak zítra pokračujeme vnitrozemím, i když ten posun je fakt malej.

15.1.2013, úterý, 103km, 6:15h, 16.4km/h, 1.56 EUR (6.76), den 27. (4.)
Já nevím... Místo abych ráno vstal a jel, tak se válím, čumím do blba a flákám se. Takže opět vyrážím nějak před desátou. Zas kurva fučí jak hovado, z boku, místama zepředu. No nedá se nic dělat. Najíždím už do solidních kopců, kdy 10km stoupání nejsou vyjímkou, ale však toto máme rádi, ne? Dolů nabírám 60km/h. Pořád se mi nedaří koupit jídlo, ani voda není k mání, vše obstarávám až v dědině ATZENETA DEL MAESTRAT. Nakládám se vodou pro případ ztroskotání a drápu se na LES USERES. Ten kopec nemá konce. Od rána to vypadlo na krátkej den, ale v tom sjezdu, kterej prostě musel přijít (do L’ALCORA), konečně naskakují kilometry. Odtam už jsem v zajetí prachu, náklaďáků a mandarinkových hájů. Pár si jich dávám. Před ONDA to chci zakotvit, ale všude je to jako že dost na hovno a tak dojíždím až do ONDA kde je tak 100 fabrik, neuvěřitelná koncentrace. A taky nějací lidi. Celou cestu jsem nepotkal víc jak 10 aut a si 3 lidi (s dědem v ATZENETA jsem zapředl dlouhou debatu), takže hned 1. borec, kterýho se ptám na cestu, je snad nějakej blázen a posílá mě úplně do řitě, čímž ztrácím cenné minuty, protože se už začíná stmívat. Zástavba pokračuje i za městem, ale točím to na boční cestu a na ne moc dobrým místě to stavím. Psi štěkají ze všech stran, to mám tak kurva rád! Ale přes cestu se na mě smějou mandarinky, tak asi ráno pár „koupím.“ Zítra to vypadá na pořádný kopce. No ale pokud opět nebude pršet, tak se nemůže nic stát. No teda asi se budu muset rozloučit se stojánkem a taky v předním kole celej den křupalo. Asi vím, o co jde, ale spravit to nejde, musí se pouze doufat!

16.1.2013, středa, 87km, 5:49h, 15km/h, 10.51 EUR (+1.25), den 28. (5.)
Jeden z těch zasranejch psů štěkal celou noc. Furt jsem ho slyšel. V 8h jezdí auta s pořád rozsvícenýma světlama a jak se tak dívám, slunce se konat nebude. Zase se vymotávám kolem půl desáté a od TÁLES stoupám vzhůru. No žádná prdel, ale po dvou hodinách jsem navrchu, asi 730 m.n.m. Dlouhá palba dolů snad až k SEGORBE, kde mocně nakujupu a žeru, až mi praská za ušima. ALTURA a jedeme dnes podruhé vzhůru. Hmm, tak toto jsou pořádný stoupáky. O půl třetí jsem nahoře, mám 46km. Dneska asi daleko nedojedu. Na a tak zase fukot dolů. Vítr mě ale dost brzdí, škoda, mohl jsem se zabít... LLÍRIA je velký město, směr mám nastavenej, ale úplně blbě, takže mě borec naviguje a frčím po frekventované silnici na CHESTE. Tyčím tyčky a kolíkuju kolky u nějakýho rozestavěnýho baráku a opět slyším psy! To zas bude! Snad je přehluší auta! :-D Je fakt teplo, vařím konečně kus-kus a vůbec hoduju jak na hodech. Zítra se asi stoupání konat nebudou, ale konat se bude dálniční jízda. No na hovno, to je jasný...

17.1.2013, čtvrtek, 101km, 5:56h, 17.1km/h, 1.23 EUR (+5.02), den 29. (6.)
Ale jo, super, jen ten konec. Marně natahuju budík na půl osmou, marně! Takže opět klasický čas – půl desátá. Hup do protivětru a už se zase šineme vpřed. Vláčím se v tom provozu až do TURIS, odkud chci jet boční cestou, ale podle té mé velké mapy vlastně nevím, přes který dědiny mám jet a tak mě všichni odkazují na hlavní cestu. Chtě nechtě se musím vrátit, ale provoz ustává, silnice se zužuje a vítr se konečně dostává za mě. Letím! Do L’ACÚDIA to jde, ale pak nastává změť dálnic a rychlostních komunikací a tak si zas koleduju o průser. Orientují mě až 2 týpci, co mi kreslí mapu, s jejíž pomocí dojíždím až do XÁTIVA. Zdolávám už jen pár kopců, žádný peklo se i přes prognózy týpků nekonalo. Sjíždím kousek dolů a v olivovém sadu to tyčím. 3 hodiny se mořím s tím vařičem, vyčistil jsem snad úplně všecko, ale pokud nepomůže dolít úplně flašku, tak jsem v řiti. Sakra, čím to může být? No nic, den to byl parádní, ráno zatáhlý, ale od oběda slunko, teplo a pohoda. Opět pomeranče a dnes i premiérově citrony. Co víc si přát?

18.1.2013, pátek, 88km, 6:33h, 13.4km/h, 4.24 EUR (+5.78), den 30. (7.)
Ten vichr! Zase to po ránu nejede a zase čumím do nebe a ne a ne vstát. Do ALBAIDA je to ještě 17km, na 1. benzínce bez obtíží dostávám benzín a v ALBAIDA velice složitě hledám cestu do ONTINYENT mimo dálnici. Daří se mi to až náhodou a pro příště – ten potřebný směr se nazývá EL DJORF, nebo tak nějak. Dřu jak mezek, vichr mě dostává do kolen, do ONTINYENT se sotva plazím, ve sjezdu atakuju závratných 14km/h! Je to zlo. Ve městě mi přijde, že jedu úplně na opačnou stranu, ale jaksi se shledávám se správnou cestou, pak ještě složitěji hledám obchod a konečně jím. Nejlepší část dne. A zase průsmykem vzhůru a pak po planině v pořádným protivětru až do VILLENA. Průsmyk byl vcelku k podívání, pak teror. Nakonec se i do toho VILLENA dostávám a berou mě nervy, když potkávám 4 policejní auta. Mám strach, že už už mě zastaví a budou se ptát po helmě. Asi vyměknu a koupím ji, ty nervy je dobrý si neničit. Směr YECLA a zase utrpení, zase rovina (skoro) a zase v tom protivětru. Opět značnej provoz. Vypadá to na stejnou písničku pro následující 3 dny. Na západ (protivítr), kvantum aut a hory. Bych nikdy neřekl, jak hornaté Španělsko je a hlavně jak obrovská je to země. By mě zajímalo, jestli já k tomu GIBRALTARU vůbec kdy dojedu.

19.1.2013, sobota, 82km, 5:57h, 13.8km/h, 0 EUR (10.78), den 31. (8.)
Na ten protivítr se nemá smysl stěžovat, protože sám o sobě je více méně neškodnej, horší když do toho začne lít! V YECLA kupuju helmu a cítím se jak velkej cyklista. V obchodě mi říkají, ať se vyhnu cestě do JUMILLA a radši to vezmu na FUERTE ALAMO. Tak jo. Objížďka po rozbombardované cestě a začíná lít! Kurva, kam se schovat? Jdu k jedné hale a snažím se tam schovávat, ale fučí tak, že jsem stejně mokrej a tak radši jedu. Kurevskej protivítr a do toho liják. Svinstvo posraný. Ten největší běs trvá hodinu, pak už jen tak sviní. Do bot mi nateklo bokem, takže jsem zmrzlej jak rampouch. Bezútěšná krajina, pořád jaksi vzhůru, nemá to konce, je to bída. No ale do toho FUERTE ALAMO dojíždím a hladem švidrám. Vše pochopitelně zavřený, ale borec, co jde kolem, mi říká, že zajde dom, podívat se, jestli nezbyl nějakej chleba. Vrací se s půlkou bagety a tak mám vyhraný. Děkuju nastotisíckrát a mířím k HELLÍNU. Je fakt zima a ve vzduchu visí voda. Tak já jedu do Španělska jako mrznout a zmokat? To jsem mohl zůstat v té posrané Anglii. Stavím to hned za dědinou pod stromy a začíná pršet. Tak toto teda ne! No uvidíme zítra, ale ten déšť mi přidělává starosti, už tak se sotva vleču a do toho ještě zima a déšť! Hnus!

20.1.2013, neděla, 76km, 6:37h, 11.4km/h, 1.50 EUR, (+14.28), den 32. (9.)
V noci prší, fučí a je kosa. Ráno jen strašně fučí, ale svítí slunko. Jdu na to. Na benzínce se nakládám vodou a od města HELLÍN začíná stoupání. 60km vzhůru a proti silnýmu větru. Tak pomalu jsem asi nikdy v životě nejel. Jako tak do půlky to nebyla až taková katastrofa, ale pak se zatáhlo, začala být pořádná zima a kolem čuměly zasněžené hory. Sakra! Začíná pršet, a když konečně dobývám sedlo 1.100 m.n.m., začíná sněžit a pak padat kroupy. Vichr je tak strašnej, že místama mě v 14% klesání zastavuje. Prší už fakt solidně, budu mít omrzlej ksicht. Svinstvo. Není kde to zapíchnout, ale stáčím to hluboko od cesty do údolí, kde je louka, řeka a nějaký rozbitý baráky. Rychle stavím stan (v tom větru je to o nervy, navíc do toho prší) a jdu do jednoho baráku vařit. Všecko na sračku rozmlácený. Když mi 2x znenadání za zády větrem prásknout dveře, musím se hodně přesvědčovat, že tady jsem sám. Zkoumat jsem to radši ale nešel, vypadalo to fakt strašidelně. Dojídám poslední zbytky jídla (dnes bylo vše zavřeno, jen bagetu se mi podařilo v HELLINĚ koupit), vařím čaj a jdu stanařit. Zima je strašná a lije a lije. To jsou kurva stavy. Podle mapy to vypadá na další dny beznadějně – kam se hnu, tam jsou kopce jak kráva. Jsem se do těch hor tak zamotal, že mi bude trvat týden, než se z nich zase dostanu. Na zítra opět přání jediné a po léta to samé – ať neprší, pak to půjde i v tom šíleným vichru, i v těch kopcích. Jak bude lít, tak to zas bude čistý zlo.

21.1.2013, pondělí, 98km, 6:19h, 15.5km/h, 6:50 EUR (+12.78), den 33. (10.)
Celou noc prší a vyje vichr, zima je taky pořádná. Využívám chvilky, kdy neprší, ale v tom nejhorším momentně se žene zase vichr a déšť, tak mi to zase všecko zmoká. No moje nervy! Než dojedu do RIOPAR (v mé mapě takový město neexistuje), tak ještě x-krát zmokám. Ve městě se v zadumání cpu a zahajuju další výstup, tentokrát do 1.150 m.n.m. Docela to šlo, ale sněhu bylo nahoře až příliš. Sjezd je v pohodě, konečně přestalo pršet a v klidu dojíždím až do LA PUERTA DE SEGURA. Za CORTIJOS NUEVOS k přehradě je to do kopca a od přehrady je to furt dolů (jsem byl přesvědčenej o tom, že to bude furt do kopca) a výhledy jsou víc než skvělé, parádní část!! Zítra nanovo do hor, snad počasí vydrží a i ten šílenej vichr dnes trochu polevil!

22.1.2013, úterý, 78km, 5:10h, 15.1km/h, 3 EUR, (+14.78), DEN 34. (11.)
Nejhorší den ve Španělsku. Ráno je fakt nehorázná zima. Před osmou už mě míjí jeep a tak je nejvyšší čas vypadnout. Bleskově balím, ale když nakládám, tak zjišťuju, že opět praskly 2 drátky, opět v zadním kole, opět u kazety! Včera jak jsem to rval večer mimo cestu, tak se mi zdálo, že v tom luplo. To kolo z Anglie je na hovno a to jsem za něho dal takový peníze. Jsem zklamán! Seru se s tím až do 10h a vyrážím. Neprší, ale jedu do sedla, kde už začíná a prší. Pořád, až k EL MOLINAR, kdy začíná nehorázně lít a fučet, rychle se přesunuju na verandu jednoho domu, ale zima mě za chvílu zdolává. Kolem 16h přestává a tak rychle dělám ještě pár km a jdu skoro za tmy stavět stan do olivového sadu. Všude stojí voda a bahna je po kotníky. Kolo zapadává a navaluje se na něho tolik bahna, že nechce dál jet. Snažím se ho trochu očistit, ale sám jsem víc a víc od bahna. Stavím stan do vyšší trávy a jsem tak znechucenej, že poprvé nevařím, holt nemám sil. Tak já se ráno jebu s kolem a večer je to jedno velký bahno? Celej den lilo a byla pořádná zima, sakra už! Zítra co? Zase jen to přání jediné...

23.1.2013, středa, 93km, 6:44h, 13.8km/h, 4.11 EUR (+15.67), den 35. (12.)
V noci zas kupodivu po x dnech spím a není mi zima. Jasno, balím, jak nejrychleji to jde! Všechny věci přenáším v rukách k cestě, abych zase nezapadnul do bahna, ale i tak jsem od blata jak dobytek. Dojíždím do JÓDAR. Všude zasněžený hory, sníh už i na cestě a strašná kosa. Pokouším se na benzínce trochu umýt kolo, ale není to v mých silách. Pokračuju dál tím sněhem a kosou a volím zkratku přes HUELMA a MONTEJÍCAR, kde je už fakt brutální zima a dokonce potkávám zapadaný auto. Je to nekonečný. DOMINGO PERÉZ a rychle na západ a dolů. Snažím se dostat mimo hranici sněhu, což se mi po 10km daří, tlačím to do kopečka nad cestou, stavím stan, zase celej od bahna a když začínám vařit, tak se spouští déšť. No na to už kurva není co říct! Další komentáře zbytečný...

24.1.2013, čtvrtek, 0km, 0 EUR (120.67), den 36. (13.)
Prší celou noc, je mi zima, prší cely ráno – pořád ve spacáku, přestává až kolem 16h, jdu vařit a je zas tma! Ještě že jsem měl 1l vody! Nejhorší je, že zítra má být to samý! Kurva!

25.1.2013, pátek, 0km, 0 EUR, (+25.67), den 37. (14.)
Celou noc neprší, až kolem 8h, kdy vstávám, opět začíná. Moje nervy! Risknu to ještě jeden den. Jsem o hladu až do večera, kdy z posledních kapek vody klohním jídlo. Na ráno mám jedno rajče a centimetr vody! Sakra!

26.1.2013, sobota, 114km, 7:14h, 15.8km/h, 13.97 EUR (+16.70), den 38. (15.)
Teď nebo nikdy! Do ALCALA LA REAL je to 20km. Dlouhý stoupání mě trochu děsí, protože nemám ani hlt vody. Počasí je všelijaký a v A.L.R. nechápu, jak to že ještě neprší, protože je úplně černo. Nakupuju spoustu jídla a hlavně 2l Pepsi, je to naprostej balzám. To by se pilo, až by se hory zelenaly. Pokračuju dál k PRIEGO DE CORDOBA – dlouhý sjezdy a výjezdy, kdy do kopce musím jít do trička, protože je teplo a dusno jak ve skleníku. Všude stojí obrovský kaluže vody. Dneska chcu vidět to kempování. Gatě jsou do pasu od blata. V P.D.C. se na benzínce pokouším trochu umýt a nakládám se pořádně vodou. A zas nahoru. 12% stoupání mě pořádně prověřuje! Jen tak tak se drápu navrch. A furt dokola – navrch dolů. A pak hodně dolů až k jezeru u IZNÁJAR. Ale jo, pěkně tady mají, to bez debat. A tak zase vzhůru. Ale fakt dlouze. Zdolávám snad 3 sedla a pak se dávám svou klasickou „zkratkou“ do VILLANUEVE DE ALGAIDAS. Podle mě jsem jel úplně po jiné cestě, než mám v mapě a v dalším pekelným výstupu si asi lehce natahuju sval na levé noze. Slunko dneska ne a ne zapadnout a tak ještě kolem 18h páčím z dědků cestu na tu mou „zkratku.“ A jsem z ničeho nic na rovině! Ty vole, po týdnu? No jo, ale kde to mám postavit, když všude kolem jsou jen pole a v olivových sadech stojí obrovský kaluže vody? Mažu dál a až po 18:30h nalézám téměř suchýho fleka a tak mám padla! To byla jízda! Furt mě to bavilo! Ty kopce mi vyloženě svědčí. Snad i zítra ke mně bude počasí milostivo!

27.1.2013, neděla, 107km, 6:39h, 16.1km/h, 0 EUR (21.70), den 39. (16.)
Slunko dnes nevychází, všecko mokrý, motám se od ničeho k ničemu a pak zjišťuju, že moje plánovaná zkratka neexistuje. A to jsem se ptal kde koho. Mimo jiné i jednoho cyklisty a ten mi říká, když mu rukama nohama vysvětluju, že žiju z 5 EUR na den a že jsem včera uvalil 114 km, LOCO! No jo kámo, to není se jet projet v kombinézce na kole a na oběd být zpátky s dobrým pocitem, že dneska jsem do toho ale šlápnul! Takže ALAMEDA – FUENTE DE PIEDRA – SIERRA DE YEGUS – CAMPILLOS a u TEBA jsem se tak zamotal, že jsem si musel zajet aspoň 10km. Totální dezorientace jak je mým velice špatným zvykem. Ach jo! Takže ALMAGREN a pak tradá - výstup jak sviňa do CANETE DE REAL a palba dolů a směr RONDA. V tom opětovném stoupání se do mě opírá můj starej špatnej známej protivítr. Je to zlo, sotva se šinu vpřed. Asi hodinu a půl nemůžu najít flek na stan. Chodím od čerta k ďáblu a furt je to na hovno, navíc ten vichr je fakt šílenej. Tak samo i provoz. Zítra to bude asi hnus. Dovařeno, začíná pršet. Hnus! Zítra má být jasno a teplo a taky dojezd do MANILVA k českým lidem. Jsem zvědav, co z toho klapne!

28.1.2013, pondělí, 103km, 6:32h, 15.8km/h, 7.84 EUR (+18.86), den 40. (17.)
Otevírám závěs – jasno! No sláva, vpřed! Hned teda zapadám do bahna, který pak omlacuju celej den, ale valím do CANETE DE BECARRO a stále vzhůru. Počasí je skvostné. Neméně tak výhled ze sedla 885 m.n.m. Dolů do RONDA a opětovný šplh, který končí kótou 1.000 m.n.n. Výhledy a následná cesta jsou spektakulární. Další sedlo nad GAUCÍNEM 780 m.n.m. a pak už jen zvěrstvo dolů. Si maluju, jak pěkně dojedu do MANILVA pořád z kopce. Avšak sjezd končí u řeky a začíná další šplh. No ty můj kokot, sotva pletu nohama a ten svinskej výstup nemá konce, prudký a dlouhý, hrůza. Pořád stojím a utírám pot z očí. Ani do MANILVA to není pořád dolů, neustále v kopcích.
Podle Honzové navigace (jeden z Čechů v Manilva momentálně sídlících) nacházím suproš i benzínku, nalívám se pivem, žeru a pak do dalšího svinského kopce jedu do vily, kterou mají pronajatou ztroskotanci z lodě La Grace – replika pirátské lodě, stavěné po 2 roky v Egyptě, ztroskotaná (přetrhla se kotva) u Malagy. Velice pěkná sebranka se tam sešla a tak debaty nemají konce. Jeden z nejtěžších a taky nejlepších dní na cestě. Nohy mě bolí, jako kdyby měly upadnout.

29.1.2013, úterý, 0km, 9.55 EUR (+14.31), den 41. (18.)
Cháska jde ráno do práce na loď, která je v loděnici v SOTOGRANDE a já peru, suším jdu s paní domu a malýma dcerama k moři, kupuju pivo (extrémně hnusný) a civím do moře a do knížky. Slunko svítí jak pominutý, skvělé! Večer opět debaty sahající až do noci. Zítra asi směrem na GIBRALTAR a uvidím, jestli se už překulím do Maroka nebo ne. Mám z té Afriky tak trochu obavy, jak to tam bude vypadat. Hlavně z lidí...
30.1.2013, středa, 24km, 1:43h, 14km/h, 4.34 EUR (+15.7), den 42. (19.)
Ráno se loučím s pracovníky a začínám zvolna balit. Plán je vyrazit v poledne, ale vyrážím až před druhou, protože se rozhoduju koupit letenku z Lisabonu do Vídně za pěkných 83 EUR na pátek 1.3. Přesně jak jsem chtěl. Trvá snad hodinu, než mi přijde faktura na email a tak lehce stresuju. Ale vše se nakonec daří a tak se loučím s paní domu a vyrážím. Vše se tou letenkou konkretizovalo a je jasný, že 1.3. musím být v LISABONU (přes warmshowers jsem už sehnal i ubytování), takže mám měsíc na to, abych tam dojel. Takže můžu být víc jak 14 dní v Maroku, což vychází na takový menší okruh po severu. Uvidíme, jak se mi tam bude líbit.
Flákám se, jím v Lídlu bagetu se sýrem, rajčatama a olivama, slast! Pak bojuju s dálnicemi a těžce hledám cestu k jihu a pak ještě složitěji hledám místo na spaní. Radši čtu a čekám na tmu a pak teprve to tam stavím. Jsem dost na ráně hned u nadjezdu u dálnice. No tak snad zítra bude stejně krásně jako dnes! Těšíme se!!


31.1.2013, čtvrtek, 46km, 3:03h, 15km/h, 5 EUR (+2), -55 EUR, den 43. (20.)
Ráno se přes můj stan natahuje hadica a týpci nedaleko zapalují obrovskou hromadu listí. Jen říkají „čau“ a starají se o svoje. To je přístup hodný následování! Takže „čau“ a mizím. Do LA LÍNEA dojíždím už lehce po 9h a cpu se. Včera jsem nevařil a ani na baráku jsem to s tím teplým jídlem nepřeháněl. Bylo mi blbý ujídat z cizího. Ale i tak jsem jim trochu ujedl. GIBRALTAR je prostě super. Kontrola občanky, angličtina, samej zbohatlík, přistávací dráha přes hlavní silnici a hlavně ten majestátní kopec/skála. Jedu tam. Těsně před bránou, kde se vybírá 13 EUR vstupné, to kolo tlačím do křoví a dál jdu pěšky. Jeskyně, děla, tunely, opice, je tam pořád co k vidění, je opět krásně 21°C a jasno, byl by hřích někam pospíchat, navíc do Maroka.., ze kterýho mám asi zbytečný obavy, ale pořád si nejsem úplně jistej. Takže všecko okukuju, jedu k majáku a vůbec se flákám o 106. V Carrefouru kupuju flašku vína za 1 euro a pomalu hledám místo na stan. 9km před ALGECIRAS zajíždím do takovýho lesa a hovím si. Jo, v G. jsem koupil pro jistotu novej střed a novej řetaz, tak se peníze zase kutálely jak sviňa. No co se dá dělat? Takže zítra to Maroko, co už?

1.2.2013, pátek, 93km, 5:20h, 17.3km/h, 3.71 EUR (+3.29), 31 EUR ferry, den 44. (21.)
Jedeme do Afriky! Cestou do ALGECIRAS míjím Decathlon (outdoor obchod), kde jsem chtěl koupit brzdový špalky (včera v G. neměli), ale je zavříno. Pak hororová změť dálnic, nadjezdů, podjezdů, kruháčů a mnohosměrů s mnohpruhy... a jsem v přístavu. Daří se mi vybrat eura a i koupit lístek do CEUTA. Štosují se tam i karavany z Německa, GB, Francie a Itálie, a některý ty stroje jsou fakt úžasný. Jeden ten auťák má ještě na „korbě“ vyražený „deutche post“. Ha! Za hodinu jsem v CEUTA, což je ještě Španělsko a pak už jen hranice do Maroka. Hned mě odchytává týpek a hned kam a odkud a proč a píše to do nějakýho papíru a pak prej pro razítko a pak že chce 10 euro za asistenci! „Ptal jsem se tě snad na něco, lumpe??“ Tvrdím mu, že nemám žádný peníze, ani eura ani dirhamy a že fuck off, peláším pryč! Vítejte v Africe! Provoz je šílenej, taxíky, kde je 8 lidí, rikše, minibusy, autobusy, rachot, bordel, anarchie! Řev a troubení, volání a pískání. Zase jsem atrakce. Vybírám i dirhamy a v bance rozměňuju papírový na drobný... Ukazuje se, že holka v bance umí anglicky a já jsem a ni začal posunky, no každopádně jsem se tam pěkně ztrapnil. Podél pobřeží až do TETOUWANU a pak nahoru a dolů směrem na AL-HOCEIMA. V kopci mě zastavuje borec a prý co a jak, že má barák v TETOUWANU, že kdybych chtěl, že tam můžu přespat. Jedu dál a strašně pracně hledám flek na stan. Vypadá to fakt bledě. Silnice je vyražená ve skále, takže nalevo je sráz k moři a napravo zase stěna. Nakonec jsem rozhodnut pro škarpu ve svahu, ale zastavuje mě opět ten borec z TEROUWANU a dává mi vodu a pití! Tak to je něco! Prý 6km po směru můžu kempovat za peníze. No nechávám ho odjet a jdu do škarpy. Špatný místo, ale co se dá dělat? Zas po x dnech vařím. No tak zatím je to jak v Jordánsku nebo Sýrii. Lidi úplně všude, každej mě sleduje ostřížím zrakem. No s tím kempováním to bude asi hodně moc špatný. Uvidíme co vnitrozemí a hory. Jo, foukal mi vítr do zad! To byla palba! Tak snad se ráno probudím se všema věcma! A budu muset jít zítra nakupovat! Z toho mám taky obavy.

2.2.2013, sobota, 106km, 7:26h, 14.2km/h, 66MD (-11), den 45. (22.)
Už 2. noc po sobě mě trápí noční můry o tom, že mě někdo okrade. No ráno mám všecko a tak se pomalu rozjíždím. Asi nemá smysl opakovat, že je to celej den fakt vostře navrch (nejmenší talíř je naprostou samozřejmostí) a ve sjezdech koutkem voka mrkám, že jedu 68km/h, ale to už jsem fakt myslel, že se zabiju. Moje nebohé brzdy! Dokonce i nakupuju, ale takovou vánočku cestou někde vytrácím, tak sakra škoda, vypadalo to docela k jídlu! Zbytek jídla je starej a ne moc dobrej. Aspoň ta Cola to zachránila – slast! Vítr zhruba zezadu a tak občas letím jak blázen (40km/h+), než se pochopitelně zapíchám do dalšího kopce (6km/h-). Lidi opět pořvávají a v jedné dědině lituju, že jsem sundal helmu, protože haranti po mě z vrchu hází kamením. Pěkně s rozběhem toho hajzla nakopnout do ksichtu, to je má největší touha! V EL-JEBHA nakupuju nějakou zeleninu a je podezřele levná (i když celá od bahna), a vodu, která je zase strašně drahá, a benzín. Takto pěkně naloženej jdu do dalšího stoupání, ale to je fakt masakr. Min. hodinu a půl se řítím rychlostí 5.5km/h vpřed. Je zima a slunko zapadá. Po včerejších zkušenostech s tragickým hledáním místa na stan, beru první „solidní“ flek, který se ovšem ukazuje jako skoro skládka (ostatně jako všude kolem) a navíc se tam není šance schovat před tím posraným větrem. Zem je tvrdá jak bonpari, takže stavět stan ve vichru a na betonu je skutečně hodně těžká disciplína. Nárazy jsou takt šílený, se divím, že to ten stan vůbec vydrží. To zas bude noc! No jsem kousek od toho sedla, takže navíc pořádná zima, to je jasný.
Takže... Ty kopce jsou fakt náročný, ale to by šlo. Počasí je super, takže taky spokojenost. Člověk nikdy není sám, pořád středem pozornosti, martyrium s hledáním místa na stan. Ceny se dají. Lidi zvědaví, i když vcelku přátelští. Haranti? Vyhladit!!! Nekonečnej bordel, odpadky a prach. Tak? Myslím, že tyto země jsou v pohodě pro 2 jezdce, člověk sám toho má občas plný zuby. S někým tu Arábii a možní i další kousek Afriky asi jo. Ale sám? Je to na palicu. Když si vezmu jak skvěle se kempovalo ve Španělsku, na ty sady pomíků a mandarinek... No všechno má svá pro a proti. Zítra teda zase zvhůru, snad to kolo vydrží..., teda hlavně brzdy. Jinak 106km v takovým terénu je kurevskej výkon. Nohy teda k.o. :-)

3.2.2013, neděla, 127km, 7:37h, 16.73km/h, 18 MD (+26), den 46. (23.)
Hmm, tak nevím. Kolem půlnoci jde nedaleko od stanu nějakej člověk a řve cosi. Jestli to bylo na mě? V takovým bordelu, kde se tam vzal? Do rána mám pocit, že vůbec nespím. No nic, to stoupání se táhne skoro ještě hodinu a pak 60km/h dolů a zase 5km/h nahoru. Pak už ale jaksi opouštím ty nejhorší krpály a zajíždím do údolí, kde letím tak 30km/h. No jo, furt lehce z kopca a lehkej vítr v zádech, to se to jede, to ty km panečku naskakují. U mešity se polívám vodou a beru i se sebou i na vaření. K AL-HOCEIMA dojíždím snad po 100km, patníkům se nedá věřit, mapě taky moc ne, no ale jsem zase u moře a nabírám jižní směr. Mohutná zástavba se táhne přes 20km a není absolutně možný najít jednoho jedinýho fleka, kde by se dalo nepozorovaně postavit stan. Všude, ale skutečně všude jsou lidi... a haranti. Pořád jedu a prostě není šance. Pak to vypadá konečně kloudně, i když stan stojí z kopce a tak tak se mi mezi ty křoviska vlezl. A když si myslím, že je to dobrej flek, tak ze stráně nade mnou na mě čumí zjev (asi 20 minut), pak prochází další 2 (cosi na mě volají, ale co pak já jsem nějakej Francouz, abych uměl francouzsky?) a pak ještě další 2, kteří mě však možná ani neviděli. Já se fakt zblázním. To neexistuje místo, kde nikdo není? No toto mě sere fakt hodně moc. Ani cestou jsem neviděl žádný kloudný místa, prostě nic! Kde je mé pusté Španělsko?? No budu se s tím muset nějak porvat, ale je to fakt náročný. Asi jsem s Arábií nadobro skončil. Zítra to vypadá na ultrakrpály. No tak hlavně ať neprší, zbytek snad nějak půjde.

4.2.2013, pondělí, 86km, 7:12h, 11.9km/h, 67 MD (+14), den 47. (24.)
Tak kde začít? Pohled na průměrnou rychlost napovídá, že dnes to moc z kopečka nebo po rovině nebylo. Tak pomalu jsem asi nikdy v životě nejel. (Jel – v protivětru ve Španělsku, ostatně není to tak dávno.) 100km metu jsem nedotáhl, protože jsem začínal dlouhým výstupem a končil výstupem. Takže ráno přejet řeku zprava a hurá na to. Po víc jak 2 hodinách jsem navrchu, ale finále bylo jen pro náročné, v proti vichru, kterej mě v nárazech zastavoval. Cestou jsem chtěl fotit, ale foťák nanaběhnul, takže je asi po něm. Vcelku škoda, protože dnes by to takový 4 fotky sneslo. No nic, pád do KASSITA, kde borec v obchodě mluví anglicky, takže konečně normálně nakupuju.Sbíhá se celé okolí, to mám tak rád, kurva! Chvilku údolím a jdeme na to znova. V TIZ-OUZLI si říkám, že to nebylo tak hrozný a dumám, proč postavili dědinu v sedle, ale po pár km dolů je mi jasný, že to byla jen finta, hlavní výstup teprve začíná. 1.438m.n.m. je pořádnej boj. Ale tak nějak jsem tam. Zdá se mi, že jsem úplně nejvýš z celého okolí a v dálce je vidět jakási obrovská hora, která se třpytí. Jestli led nebo jen skála? No výhled impozantní. Takže ne moc dlouho dolů k KNOUL, kde sedím a čumím do slunka (fakt má sílu) a pak zase nanovo. Není to tak prasácký, sjíždím do ADJIRU, kterej je v úplným důlku, cestou na mě řve snad úplně každej koho potkám, smích, řev, no všecko co mi leze krkem. V tričku a kraťasích kupuju novou dávku vody (cestou nikde ani slza! Neuvěřitelné!) a borec v ušance a zimní bundě mi říká, jestli jsem normální, že je kosa jak hovado. Ani se neoblíkám a pálím to posledním dnešním výstupem do sedla nad dědinou. (Asi) před koncem toho výjezdu to točím k jakýmsi rozpadlým budovám, či bunkrům a stavím stan. Opět výhled „manyfyk,“ ale ta zima!!! Vařím a přichází kluk se psem! Jak mě našel, viděl? No zdá se, že je to v pohodě. V Maroku se nedá nenápadně kempovat, prostě to nejde! Moje nervy. Dojídám za tmy (už zase nemám skoro nic k jídlu) a je tak příšerná kosa, až to bolí! Zítra prej dlouze dolů. No tak uvidíme.

5.2.2013, 100km, 6:31h, 15.4km/h, 24 MD (+45), den 48. (25.)
Tak teda, to zas bylo! V noci je tak kurevská zima, že to nohy moc nedávají. Ono spat v 1.400m.n.m není asi žádnej dobrej nápad. Čekám na ráno jak na smilování. Nohy rozmrzají až někdy v poledne. Do kopce už to není tak hrozný, ale pak ten sjezd! Dolů vždycky neznamená do nížiny, ale taky do horského údolí! Je to taková palba, že sotva popadám dech, musí být snad pod nulou. V dědině BOURED mě skoro musí místní sundávat z kola. Kupuju zeleninu a debatuju s místníma. Je zajímavý, že v té bandě se vždycky najde někdo, kdo je schopnej vcelku obstojně komunikovat, aniž by znal slovo anglicky. Překračuju polozamrzlou řeku (ty vole, kolik pod tou nulou teda bylo?) a drápu se nanovo. TAHAR-SOUK je peklo na zemi, protože zrovna končí děckám škola. Jsou jich tam stovky! Jak když končí fotbal, akorát že ožralí fotbaloví fanoušci nejsou tak nebezpeční jak tato zvěř. No ale přežívám a podél řeky jedu pořád po proudu směrem na TAOUNATE. Je to běs. Rozbitá cesta, mraky aut, prach a protivítr. Podléhám beznaději a sotva se vleču. Dostávám strašnej hlad a nikde nic. Jím rajče a poslední keksíky a trápím se dál. Konečně dojíždím k TAUONATE a opět to rvu do kopce. Jak se tak dívám, tak s tím kempováním to bude zase asi hodně špatný. Lidi řvou, haranti otravují a tak si říkám, že dneska to někdo „odskáče.“ Borec za plotem huláká, ať zastavím a jdu na kafe. Tak jo hošku, máš to mít!!! Jde se na to! Kafe? Ale jo. Anglicky ani slovo. Ukazuju mu, že potřebuju jet za chvilku dál, že musím najít flek na stan. No prej můžu spat u něho v garáži. No tak když chceš... :-) Ukazuje mi barák a provádí mě po MESCHKOURU. Tam dávám polívku a tam zase kafe. Borec (tak 55 let) furt balí brka hašiše. V jedné nálevně se celé osazenstvo koncentruje na jakejsi příšernej akční film v televizi a nikdo ani nedutá. No hrozná kravina. A tak si ještě říkám o sprchu, takže dostávám kýbl teplé vody a šufan a už to jede. Lij to na sebe!
No den hodně zajímavej, ale co bych dal za to, kdybych mohl kempovat pěkně v klidu někde sám! Ach jo, no nedá se svítit, tady člověk prostě nikdy není sám, nemá šanci být neviditelný. Spíš je tu jak pěst na oko. No tak zítra opět do krpálu!

6.2.2013, středa, 103km, 6:47h, 15.2km/h, 16 MD (+84), den 49. (26.)
No tak čaj na rozloučenou a chleba s olivovým olejem. Všecko jím i drobky shrabuju a tak teda stále vzhůru, a když ne vzhůru tak po vrstevnici. Motá se to parádně, je to naprosto skvostná jízda, nemám slov. Pomalu dojíždím do KETAMA a tam to začíná – řvaní a 1000x nabídnutý hašiš. Nedokázali pochopit, že fakt nehulím. Další nabídky na „byznys“ (což si myslím, že by bylo pašování hašiše do Španělska) a x-krát se musím zastavovat a odmítat pozvání na jointa i na přespání. Pokračuju ve výstupu a ve větším městě nad KETAMA je pořádnej chaos, rozmlácená cesta, kvanta aut a lidí. Šinu se přes to sotva krokem. Řvaní, prostě hrůza. A ještě stále vzhůru!! Začíná být taková zima, že musím oblíct znova bundu, míjím zbytky sněhu a zamrzlý potoky. Mapa hlásí sedlo 1.600 m.n.m. a po 78km do kopce se konečně do toho sedla dostávám. Nehorázný výhledy, absolutní bomba. Zima ovšem šílená. Dolů a zase nahoru a další a další auta mě staví a zas musím odmítat a kecat, no jen pro náročné. Začíná se mračit a já dojíždím do BAB-BERRED. Toto je ještě 10x horší, než ten chaos před tím – „Kábul“ hadra! Rychle odtam mizím. V těch výškách byly super místa k táboření (les!!!!), ale nedalo se tam kvůli té strašné zimě. Za městem dlouze hledám místo na spaní a vybírám si to snad nejhorší možný v okruhu 100 km čtverečních. Jestli foukne, tak mi to spadne na hlavu. I tady je pochopitelně hrozná zima. Vařit se mi nedaří, všecko mi opět padá z rukou, hrůza. Zima mnou třese, toto bude krušná noc. Ale asi poslední v takových výškách...

7.2.2013, čtvrtek, 101km, 5:48h, 17.4km/h, 46 MD (93), den 50. (27.)
V noci cítím, že je „trochu“ zima, ale rána vcelku dožívám. A hned mě jímá vánoční atmosféra, všude bílo, na stanu půl centimetru námrazy, kolo omrzlý, flaška s vodou se změnila na flašku s ledem, a já mezi jektáním zubů ladím „Narodil se Kryztuszpaan.“ Slunko se jak na sviňu musí schovávat za jediným mrakem na obloze a tak čekám, mrznu a až v 10h vyrážím. Je to black metal! Jsem zmrzlej jak norskej black metalista při natáčení videoklipu za polárním kruhem, cestou ovšem musím párkrát zastavit na odmítnutí střechy nad hlavou, tepla, jídla, hašiše, atd. Naštěstí to pak jde už do kopce, kde se začínám zas pro změnu potit. BAB-TAZA je další z měst, která připomínají NAIROBI po bombardování a pak už se vezu jen z kopce. Ale furt. Parádní jízda. Dávám si i město CHEFCHAOUEN, který je celý modrý, jsou tam odpadkový koše, nikde žádnej bordel, a ani lidi moc neřvou. Čumím, kam jsem to dojel. No prostě šok. Skvělý místo. Jen ten internet jsem nepotkal. A tak zase dolů a v jakési dědině jdu teda okusit nějaký to místní jídlo, asi se jednalo o „tajini“, brambory + ryba. (Takže marockej chips’n’fish.) Žeru k tomu všecek dostupnej chleba a ještě si přidávám. I s flaškou vody platím 28 MD, to se asi dá. Takový pěkný místa na stan u řeky míjím, že si říkám, že dám tam ten kopeček a jdu sušit a stanovat. Po 13 kilometrech neustálého stoupání je mi jasné, že tu pěknou říčku s ideální spoty na stan už asi sotva potkám. Kde se to tam kurva vzalo? Nějaký město AL-HAMRA, který nemám ani na mapě, se mi staví do cesty. No a tak dolů a co nevidět? Les vidět! Neváhám ani vteřinu. Sice mokro, ale plácek nacházím a tak ještě vařím (už nemám ani sůl, ani cukr, ani citron, ani žádný koření) a začíná být opět pořádná kosa. Tak zítra to asi dojedu, ne?

8.2.2013, pátek, 91km, 5:27h, 16.7km/h, ?? DM, 4.38 EUR (+0.62), den 51. (28.)
Kvákají žáby. Mráz jak kurva mě nutí zůstat ve stanu a vzdávám se pokusu ujet 75km do 14h do TANGERU na ferry. Pořádný kosisko a zase z kopečka. U jednoho děduly dávám jakousi polívku a čaj, myslím, že jsem platil 16 MD. Vleču se do TETOUNU, kde jdu na net a sedím tam tak dlouho, dokud mě borec nevyhání, prý že je pátek a musí se jít klanět Alláhovi. „No jen běž, val, val!“ Do TANGERU to není zas tak lehký. Pár stoupání a můj známý protivítr z té štreky dělají velice těžkou etapu. Asi bych to ani nestihnul, kdybych vyjel úplně brzo ráno. No jsem tam. Jdu na poštu – mají poslední 2 pohledy a dojíždím k přístavu. A začíná to peklo. Prej lístek a prej tady - odchytává mě borec u silnice. Co já vím, kde se ty lístky kupujou? Tak jdu, i když vím, že jsem spadnul do spárů naháněče. No nic, ten lístek mě stoí přes 40 euro! Kurva, co s tím? No dávám to a chlápek, co to prodává, mi říká, že mě viděl, když jsem jel na AL-HOCEIMA. To nic nemění na faktu, že si vzal pár euro navíc. Další a další lidi chcou můj pas a lístek, kdo je kdo absolutně netuším, jen všichni chcou peníze za asistenci, ale nikomu nic nedávám, ale za všechny si to vybírá směnárník (to už mě všichni doštuchali až k lodi), kterej mě natahuje min. o 3 eura, ale jsem tak zatraceně blízko azylu na lodi, že nemám sil se handrkovat a urychleně peláším na loď. Mám Maroka až po krk!
Ve Španělsku už je tma jak v pytlu, v klidu přecházím celní kontrolou, je mi přána šťastná cesta a jsem opět v civilizaci. Jaká to slast být zase anonymním panáčkem v prázdné zemi! Lídl je ještě otevřenej a tak kupuju pivo a jídlo a medvídky a jdu stanovat. Jak se asi hledá flek na stan za tmy? No těžce, velice těžce. Musím to rozbít přímo u silnice a doufat, že na mě nikdo nezavolá policajty. Ráno se musím bleskurychle uklidit. Snad to klapne!
No, Maroko asi jo, přírodní krásy nesmírné, zbytek je boj! Nevadí, víme pro příště! Zítra ani nevím... Asi flákání se směrem na SEVILLA. Mám strašnýho času.

9.2.2013, sobota, 106km, 6:51h, 15.5km/h, 14.57 EUR (-8.95), den 52. (29.)
Jé, ty vole... Konečně mi v noci není zas po čase zima. Ráno se flákám, beru vodu z potoka a vařím čaj + pivo, + gumový medvídky, to je panečku snídaně! Týpek jde akorát vypustit koně, který se pasou na louce nade mnou, jinak si mě nikdo nevšímá. V klidu vyrážím a užívám si rovin. Jen ten protivítr je dost hnusnej. Je opět úplně jasno. Dělám si zajížďku k BARBATE a kupuju úplně všecko, co mi chybí. Sůl, cukr, olej, nutelu, citron, těstoviny, kuskus, tuňáka, atd. Na lavičce strojím monstrózní žranicu a pak to pěchuju do batohu. Hm, tak naloženej jsem vyrážel z Boltonu. Je toho moc, musím co nejdřív ujíst. Kolo sotva supí. Abych se dál dostal k pobřeží, musím jet na SEVILLU, protože z SANLÚCARU to dál nejde! To je ale zrada. Zem tam je, ale most tam není. Jeden borec mi říká, že je to soukromá půda. Ale takovej flák? Takže směr SEVILLA. Nabírám vodu a postupuju do PATERNA DE RIVERA a pak nemůžu klasicky najít fleka na stan, všude plot a pole a tak ze zoufalství tlačím kolo až k jakýmusi statku, kde nikdo není a tam to tyčím. Vichr zas jak kurva. Vařím a krutě se mi nedaří, připaluje se to strašným způsobem, k jídlu to ovšem je. Trápím se pak dlouze s tím ešusem a při tom si všímám, že obě zadní kabely jsou u záchytů prasknutý. Kurva. Naštěstí to nerozchodil jen ten nýtek, takže kdybych našel úzkej šroubek, tak bych to tam mohl heftnout. Nalézám dva, zázračně, ale jen jednu matku, tak tam dávám aspoň ten jeden. Není to sice jak origoš, ale i tak to snad bude fungovat. Furt samý problémy, jeden den klidu by neškodil. Zima je fakt hrozná. Zítra nevím, zase proti větru a pořád směr SEVILLA. Se mi nechce do velkýho města!

10.2.2013, neděla, 90km, 4:46h, 18.9km/h, 0 EUR (-3.95), den 53. (30.)
Když je ta neděla, tak udělám krátkej den, ne? To byl ranní plán. Měním brzdový špalky v předním kole a velice nutně potřebuju koupit i do zadního. Různě krámuju a suším a vyrážím až v rekordních 11:44h. ale zdá se, že vichr nabral tradičních směrů, takže už jde zase ze západu, takže ho mám dnes z boku. Daří se mi nabrat vcelku solidní rychlost. Je opět jasno! Já se asi zblázním štěstím. Furt rovina – pole. ARCOS DE LA FRONTERA (pěkný), boční cestou na GILBALBÍN a LAS CABETAS DE SAN JUAN a pak už za silnýho provozu do LOS PALACIOS Y VILLAFRANCA, který celý objíždím v naději, že najdu odbočku do dědiny BATERO. Podjíždím mosty a je mi jasný, že jeden z nich vede mým směrem, ale z té hlavní cesty tam prostě za boha nejde odbočit! Tak musím do centra, různě se ptám, a jakmile jsem na správně cestě, přejíždím nadjezd a ihned v prvním olivovém sadu to klopím. I když je teprve před 18h. Ale celej den jsem potkával jen pole a desítky kilometrů plotů, takže s tím kempováním to není žádnej med. Konečně i jakž takž vařím.
No vida, z krátkého dne bylo nakonec 90km, ale průměrná rychlost hovoří o mnohém. Letělo to jak blázen. Zítra snad překonám změť dálnic pod SEVILLOU a vydám se opět vstříct jižnímu pobřeží. Vyvalily se na večer jakýsi mraky, tak snad je to jen chvilková indispozice oblohy. Mám příšernou chuť na pivo, zítra to musím ukojit!

11.2.2013, pondělí, 88km, 5:38h, 15.7km/h, 3,58 EUR, (7.36 EUR kolo), (-2.53), den 54. (31.)
Co? Prší! No toto!! Naštěstí je to rychle pryč a tak před 10h jsem na cestě do SEVILLA. Vítr mi dává opět pokouřiti. Plán je jednoduchý a nic se nemůže stát, ale nepočítal jsem s tím, že hned první sjezd na dálnici je pro kolo zakázán. Takže těžší cestou přes SEVILLA. Na předměstí BELLAVISTA ovšem potkávám železářství (kupuju pár šroubků do brašen, kde odpadly nýty), dál cykloshop (kupuju brzdový špalky – 7 EUR!! Ó boha) a Lídl (tradiční bagetu, salám, olivy) a jak jím, tak padá dalších pár kapek. V SEVILLA se snažím jet podle cyklostezek, ale motám se a tak vytahuju kompas a... kompas nefunguje! Je tam velká bublina a sever je tam, kde si ho nastavím! Takže i kompas se může rozbít? Čeho se ještě nedočkám? No ale přes řeku prostě nějak jet musím. Po chvíli se daří a nabírám směr CORIA DEL RIO, sice ne úplně tam kam bych ráčil, ale lepší nějakej směr než žádnej. Kolo po té cestě může, ale 4 pruhy jsou hororový, navíc když v plným provozu, kdy kamiony letí 80km/h, potřebuju přejet do levých pruhů pro odbočení. Nemám prostě odvahu. Na nejzazším místě pro odbočení zastavuju a doufám, že se naskytne mezera, kdy bych to mohl přeběhnout. Čekám dobrých 5 minut, ale daří se a pak už to jde. Ve městě kupuju pivo, protože mám nervy nadranc a konečně jedu po klidnějších cestách. Před ALMONTE potkávám borovicovej les a nelze jinak, než to tam zapíchnout, i když by se dalo ještě min. 20km jet. Měním ty špalky (proč mi to všecko trvá hodinu???), spravuju tu brašnu, vařím, umývám se. Chtělo by to vyprat, vypadám už jak král všech vagabundů. Co mě sere je vařič, kterej začal z ničeho nic špinit. Nikdy to nedělal a najednou je všechno černý. Má už teda dost za sebou, ale kupovat novej? To je pálka jak sviňa! Dál nezničitelná a nejlepší nenafukovací karimatka se začíná docela dost ztenčovat. Mně prostě nic nevydrží, všecko se mi rozpadá. Bunda je v dezolátní stavu taktéž. No nic, zítra snad na jih k pobřeží a směr HUELVA a Portugalsko.

12.2.2013, úterý, 71km, 4:22h, 15.1km/h, 3.87 EUR (-1.40), den 55. (32.)
Flákat se, motat se a jet v protivětru. V noci prší, v městě ALMONTE jdu na net, kterej nejede, pak jede, pak musím čekat, pak už mě vyhání a tak jedu... Ale jinudy než bych chtěl, protože mě to na tu silnici k pobřeží nechce pustit. No tak pičuju o 106 a jedu směrem na HUELVA. Nemůžu najít flek na stan, fučí proti, no nebudu to lámat přes koleno. Zítra asi Portugalsko.

13.2.2013, středa, 84km, 4:58h, 16.8km/h, 6.29 EUR (-2.69), den 56. (33.)
Celou noc je mi zle jak psovi. Bachor mě pořádně bolí, ráno jdu s tím nadělením a ještě pak 2x. Sakra. Vyrážím pozdě, celej rozhrkanej. V CARTAYA už zase okupuju net, pak zajíždím k moři, do LA ANTILLA, kupuju novej benzín, jestli se to nezlepší a ani nevím jak, překračuju po mostě monstr řeku a jsem v Portugalsku. Celou cestou řvu – Portugal, Portugal!!! Silnice se zužuje a zhoršuje, přibývá černochů a lidí na kolech. Jedu směrem k pláži a v lesíku to klopím. Vařič pořád nefachá tak, jak by měl a navíc je mi zase šoufl. By mě zajímalo, kde jsem ty km dneska nabral, jsem se celej den flákal. Opět parádní počasí, nemám slov. Paráda! Zítra? Co já vím?

14.2.2013, čtvrtek, 94km, 5:12h, 18km/h, 3.73 EUR (-1.42), den 57. (34.)
Jsem zapomněl, že včera mě večer terorizovali komáři a že cestou jsem přes plot utrhl pomeranče jak hlavy a byly prostě boží.
Rosa jak z nosa, balím to mokrý a zas až kolem 10h (mám takovej pocit,že je tady ale jinej čas) vyrážím. Silnice je plná aut, krajnice občas v dezolátním stavu a tak poskakuju vpřed. V TAVIRA jdu nakupovat, ale před obchodem stojí somrák a chce 40 centů na pivo. No a teď co? Nedat mu a bát se, že mi z kola něco vezme? Dát a doufat, že jsem ho uplatil a kolo nechá na pokoji? Chvilku s ním kecám (perfektní angličtina) a borec mi říká, že je alkoholik a schizofrenik a že žebrá už mraky let. Dostává se i na ekonomickou krizi a borec mě odrovnává hláškou, že sere na nějakou krizi, že jeho život je v krizi už strašně dlouho, takže nějaká další krize ho nemůže rozházet. No v obchodě je asi stejně draho jako ve Španělsku. No tak aspoň že tak. Slunko pere o 106! Musí být hrubě přes 20°C, protože to fakt pálí! Odbočuju z hlavní cesty a vydávám se do kopců a směrem na LOULÉ. V tom hicu je to zajímavý, ale nevadí, slunko máme rádi. Cestou potkávám nějakej cyklistickej závod ,a jak naprosto opovrhuji cyklistikou, tak tito blázni to fakt hrnou vostře. Se divím, že se v té rychlosti nezabijou. Nalepení jeden na druhým, zajímavý, že je tak málo pádů. Vždyť když spadne ten první, tak těch zbývajících 100 musí hodit tlamu taktéž. Nějak se plácám v těch kopcích a pak dostávám nápad – sprcha. Před GUIA čepuju do pytle 10l vody (teda skoro), házím to na záda (na nosič mám strach to dát. Dalších 10kg už by taky nemusel zvládnout) a jedu. Hm, tak pěkně blbě se jezdí se zátěží na zádech! Před 18h už jsem za městem v keřích a u opuštěné budovy teda zkouším tu sprchu. Zrovna je tam hák skoro ideálně na pověšení. Nasazuju sprchovej nástavec a jde to fakt velice dobře. Když si vezmu, že jsem načepoval asi 8.5l vody, 1l zhruba zbyl, tak na tu sprchu jsem spotřeboval 7l vody, což je moc. Teda jako pro mě je to jedno, ale říkal jsem si, že těch 10l by mohlo stačit i pro dva. No nějak se to bude muset vyřešit. Nicméně pro jednoho – luxusní sprška. Konečně i kloudně vařím a pomalu mi přestává být i zle. Největší slast dne (jako obvykle) kotel čaje. Bomba! Den jak malovanej, opět maximální spokojenost. Zítra snad úplný jihozápad Portugalska.

15. 2.2013, pátek, 35km, 2:15h, 15.7km/h, 4.82 EUR (-1.24), 10 EUR praní, den 58. (35.)
No jéje. V 11h start, LAGOA net, LAGOA Lídl, před Lídlem na slunku krabičák s kolou a vyhřívání se na slunku, protože zítra ještě to počasí jakž takž, ale pak začne konec světa – lít a svinit snad po celej týden. Grrrr! V PORTIMAO bloudím v přístavu, ale nacházím prádelnu a tak investuju 5 EUR do praní a 5 EUR do sušení, ať jsem na ten déšť ready! Trvá to hrozně dlouho a tak rychle najít flek na stan u pobřeží v pátek večer nepozorován je úkol těžký! No nakonec lezu do křovin mezi paneláky a doufám v klidný průběh noci. Tak uvidíme co zítra. Možná den jet, den zůstat, atd. Jsem tak spěchal v tom Maroku, že teď nevím, jak zabít čas. Nechme se překvapit tím počasím.

16.2.2013, sobota, 70km, 4:09h, 16.8km/h, 4.85 EUR, (-1.09), den 59. (36.)
Jo, noc se zdařila, ráno zataženo. Směr LAGOS a nákupy i na zítra, protože má dost pršet, tak bych mohl jeden den snad vydržet ve stanu. LUZ a VILA DE BISPO, kde potkávám od Barcelony 1. další cyklisty – Don s bráchou jsou Američani a jedou jen na pár týdnů Portugalsko a Španělsko. Chvilku kecáme a já zjišťuju, že melu a melu, tak se radši loučím, než si o mně začnou myslet, že jsem nějakej debil. Dojíždím do SAGRES, nakládám se vodou i na zítra a jdu se podívat k majáku na CABO DE SAO VICENTE a dolů k pláži. No moc dobrý místo. Jen s tím kempováním to je moc moc špatný. Žádný stromy a navíc placka plná projíždějících aut. Zastavuje mě starší pár z Portugalska, kteří jsou tak nalehko, že odmítám věřit, že cestujou na kole. No prý mají karavan kdesi zaparkovanej a oni jedou na kolech na týden kolem. Spávají v hotýlcích. Jdu se podívat na ten maják, a jak se vracím, tak na mě čeká ta ženská a jestli nechcu sýr, že mají dost. No říkám jí, že než by to měla vyhodit, že to si to radši vezmu. A tak dostávám ještě kousek klobásky, jabko, zbytek másla. No nevím, co jim zůstalo. Jsem asi neměl říkat, že žiju z 5 euro na den. Ale tak mám zas po čase královskej oběd. Díky, přátelé. Musím jet hledat to kempoviště a nabírám směr do dálky, kde jsou vidět nějaký stromy. Je to po rozbité cestě, na konci světa. Kupodivu to tam fakt jde a místo je dost v pohodě a tak zkouším napnout plachtu na zítra, kdyby fakt pršelo. Vařím (vůbec nemám hlad už 3. den a furt mi je divně) a naslouchám tomu ohlušujícímu tichu. Tak jak? Zítra zůstáváme? Jídlo i vodu máme...

17.2.2013, neděla, 0km, 0 EUR, (+3.91), den 60. (37.)
Tak s tou předpovědí to nějak netrefili, protože pršelo fakt jen párkrát a to slabě. No ale usazenej jsem byl, tak jsem zůstal. Klid na lůžku (ta karimatka je už jako dost tenká), četba a dlouhé nic nedělání. Takhle být uvízlej sám po celej týden, tak se zblázním. Konečně snad po týdnu dobrý vaření, i když ten vařič určitě nefachá ideálně. Zítra se asi pohnu, stejně nemám moc vody.

18.2.2013, pondělí, 90km, 5:42h, 15.7km/h, 5 EUR (+3.91), den 61. (38.)
Dlouze balím, pomalu jedu, neprší. V ALJEZUR jdu na net, kterej je prý zadarmo, ale já platím jedno euro za půl hodiny! Svinstvo! Jakmile vylézám z netu, tak mě zastavují 2 důchodci z Anglie a tak dlouze vykecáváme a zvou mě na kafe. Nedá se nic dělat, pozvání se neodmítá, opět piju kafe. Jestli to tak půjde dál, tak mi snad i začne chutnat! :-) Fakt nevím, co na tom lidi vidí. Ale pokec je dobrej, mi říkají, ať uhnu z hlavní cesty a jedu směrem na MONCHIQUE, když mám tolik času. No tak jo. Je to sice pořádně do kopce, ale to nám zas tak nevadí, je to pohoda, občas jsou skvělý výhledy a tak valím dál. Je zatažený, ale neprší, je teplo, tak nač si stěžovat? Sjíždím dolů od ALFERCA a víc jak hodinu hledám místo na stan. Hrůza. Kdyby jel někdo se mnou, tak ho musí jebnout. Nakonec jsem stejně nic kloudnýho nenašel. Tyčím to na rozježděným kopci, u cesty, v šutrech a ještě to mám z kopečka. Strašný místo, ale jediný k mání. Vařič fakt snad dodělává. Zkouším ho čistit, ale fakt nevím, co s tím je. Nemůžu docílit modrých plamenů, strašně špiní, nemám z toho vůbec radost. Zítra to počasí nemá být vůbec dobrý, ale vyrazím, protože tady v tom bordelu bych nerad zůstával nějak dýl než je nutný.

19.2.2013, úterý, 92km, 5:24h, 17km/h, 4.53 EUR (+4.34), den 62. (39.)
Myslím, že jsem včera nezmínil, že padla hranice 5.000 km. Za 61 dní to není tak zlý. V noci lije fakt solidně. Ale jakmile zazvoní budík o půl osmé, tak jako zázrakem přestává. Rychle pryč. Sjezd – zima, navrch – oblíct, vyslíct, atd, furt dokola tak 20x, než dojíždím do ALMODÓVAR. Jdu zase utrácet peníze a pak na net do knihovny. No pak už se mi moc nechce, ale vylezlo slunko a navíc mám vítr v zádech, tak to letí. Rovina. Už po půl sedmé mířím do keřisk, čumím do kola (nic jsem nevyčuměl, ale podle brždění, by měly být obě kola trochu rozhozený) a dnes je na řadě kuskus, ale nevím nevím, mám takovej pocit, že mi to začíná lízt krkem. Asi mám malej hlad. No ony ty výkony jsou taky dost slabý. Vařič sice fachá, ale něco mu je!!!

20.2.2013, středa, 97km, 5:19h, 18.2km/h, 4:44 EUR (+4.90), den 63. (40.)
Zase mokro a zase lennost po ránu. V MÉRTOLA jdu do knihovny a než se vydávám dál, tak je půl druhé a já mám krásných 15km. MÉRTOLA je pěkný město u obrovské řeky – GUADIANA. Ale směrem na východ to letí, mám asi lehkej vítr v zádech, je to cvrkot. V SERPA nakupuju a před MOURA to stavím. Vypadá to, že domluvené ubytování v LISABONU padá, protože borec nereaguje na emaily a tel. číslo nefunguje. Kurvafix, zase další starosti! No nic, musím se s tím nějak porvat!

21.2.2013, čtvrtek, 112km, 6:00h, 18.6km/h, 6.78 EUR (+3.12), den 64. (41.)
No, to to dneska letělo, i když vlastně celej den pršelo. MOURA, MOURAO, jezera, palba jak sviňa, skvělá jízda nebýt toho posranýho deště. Dělám mraky km, protože to fakt letí. Večer vařím a za plotem přibíhá pes a tak na něho řvu: „Ty hajzle, až dojím, tak vstanu, vezmu šutr a uvidíš!“ Tak teda vstávám, zapínám čelovku, beru šutr, jdu k tomu plotu, a jak se rozpřahuju, tak se dívám a 3 metry ode mě stojí za keřem chlap – majitel. Dělám, že se protahuju, ale stejně si myslím, že borec si myslel, že jsem blázen, když se bavím se psem. Ale říká, že v pohodě, že tam můžu zůstat, tak aspoň tak. Začíná nanovo lít! Ještě asi zítra posraný počasí a pak jasno a kurevská kosa. No lepší kosa než mokro!

22.2.2013, pátek, 70km, 4:02h, 17.3km/h, 0 EUR (+8.12), den 65. (42.)
Jak já ten déšť nenávidím! Kurvo! Pohled na ranní oblohu a je mi jasný, že slunko má dnes off a že to, že ještě neprší, je pravděpodobně jen krátkodobá přírodní anomálie. Což o to, ono to furt jede jak ďas, ale před ELVAS si už počasí nehraje na žádný anomálie a lije jak kunda! Zmáchanej beru azyl v místní knihovně, kde se dozvídám, že v LISABONU bych mohl přespat u týpka z warmshowers a taky se dívám, že ještě dneska má lít, zítra snad už jen pořádná zima. Odjíždím jen kousek nad ELVAS hned to zase stavím u nějaké elektrárny pod stříškou, protože opětovně lije, ale fest. Napadá mě vyměnit tu trysku u vařiče, je tam ještě jedna náhradní. Konám tak a hned i vařím čaj, protože jsem mokrej a zima mnou třese. Vařič napřed stávkuje, pak v něm cosi lupne a valí jak po másle! Mám radost jak malý děcko. V pauze mezi přívaly deště vyrážím a do BARBACENA opětovně durch promokám, nebylo se opět kde schovat. Do MONFORTE skoro usychám, ale těsně před ním mě ničí další liják. Na prvním místě za dědinou u jakýhosi lomu to rychle tyčím a připravuju žvanec ve stanu. Jdu vařit a vařič ani neblafne! Tak kurva už! Čistím tu trysku, ale výkon je i potom ubohý a tak zvyšuju tlak, ale pořád je to hodně na hovno. Dlouze vařím a opět upadám do deprese. Ten vařič je asi hotovej, novej stojí 3 tis. Kč!! Sakra! Pořád prší, náladu mám pod psa! Tak snad zítra.

23.2.2013, sobota, 105km, 6:42, 15.7km/h, 3.40 EUR (+9.72), den 66. (43.)
Už neprší, ale jasno vypadá „krapítek“ jinak. Balím a těžký černý mraky mě silně znervózňují. Dokonce padá i pár kapek a to už chci psát stížnost na meteorologický ústav! Vcelku to ubíhá, dědiny v tak 15km rozestupech, ideální, pořád někde jste, pořád se něco děje. Potkávám ovšem jen malé obchůdky, kde je sakra draho a tak se mi nedaří koupit žádnej chleba na zítra – neděla. Rovinky a pahorkatina končí v dědině NISA, kde je dlouhej padá a k řece (NIsa), dlouhej výstup (les!) a dolů k TEJO, kdy na most vlítávám v 50km/h rychlosti – VILA VELHA DE RÓDAO. Pak už jen furt do kopce, ale svítí slunko, tak je pohoda. Mizerný značení a realita neodpovídá mapě, ale se silnicí na SERTA se nakonec šťastně shledávám. Zase dolů k řece a v následujícím stoupání to hrnu na kopeček nad cestou a šteluju zadní kolo, který při brždění jaxi cuká. No jasný – 2 drátky opět v hajzlu! To kolo normálně po dojezdu vyhodím! Kolikátej drátek to už je? Horší, že už nemám ty samý drátky náhradní a tak tam musím dát jiný, stříbrný, delší a užší. Jestli toto bude fungovat? Na kopeček za mnou dojíždí auto a borec mi ukazuje, že je to jeho, ale když mě vidí, jak se jebu s kolem, tak říká, že v pohodě. Tak díky, dědo! Snad už to zadní kolo do LISABONU vydrží. Zítra už na hlavní město nabírám směr.

24.2.2013, neděla, 96km, 5:28h, 17.5km/h, 4.72 EUR (+10), den 67. (44.)
Zima! Ale jak prase! Dožívám rána, jdu se vychcat a stan jen praská pod namrzlým ledem. Je mlha a svinská zima. Skáču ihned do spacáku. Přijíždí auto a tak lezu ven a dělám, že už balím, ale jakmile je kára fuč, opět beru útokem spacák a dělám, že není 10h ráno. No mlha pomalu odplouvá a tak zvedám kotvy i já a šplhám pořád vzhůru. V PROVENCA-A-NOVA je otevřenej obchod a tak kupuju něco k jídlu, malý pivo a krabicu vína, vše ani ne za 5 EUR, tak super. SERTA a CERNACHE BOMJARDIN furt jaksi vzhůru, pak pád dolů k řece/jezeru, opět navrch a sjezd až do TOMAR. Tam jsem už dost pozdě, značení jako obvykle v Portugalsku (celém) tragické a tak náhodně šplhám vzhůru v naději, že jedu směrem na FATIMA. Hned nad městem to na pravděpodobně motokrosovém okruhu/areálu stavím, vařím (jako dobrý, ale postrádám nějakou výraznější chuť) a vařím i ten krabičák a cukr! A vařič zase hapruje! A úplněk! A zima! A do spacáku! Zítra asi náročné kličkování zástavbou, zdá se, že až do Lisabonu už to bude hlava na hlavě a město na městě.


25.2.2012, pondělí, 98km, 5:43 h, 17.1 km/h, 5.44 eur
No, na to že jsem měl v 14 h ujeto 20 km, to docela jde. Flákám se a flákám se na netu v OURÉM a projíždím městem FATIMA, což mi něco říká. Podle obrázků, kostelů a soch mi dochází, že zde došlo pravděpodobně ke zjevení Krista, či té jeho ženy, nebo to byla matka, nebo jen družka? Mám v těch Kristových babách totální chaos. A když už jsme u toho... Vysvětlil by mi někdo laskavě, v jakém poměru byla paní Skákavá (křestním nesmyslně Panenka – její rodiče by si měli nafackovat) vůči již zde zmíněnému panu z Nazaretu? No a když už se teda v tom vrtáme... Zdá se, že tady to fatimské zjevení se odehrálo na dětech. Jako..., ruku na srdce, když přijde harant dom s kozama z pastvy a řekne, že se mu zjevil Kristus (či ta ženská), tak jako sebou praštím o zem, začnu stavět pomníky, kostely a tomu drzýmu infantovi, co už roupama neví co, uvěřím? No tohle selhání zdravého rozumu se tady očividně odehrálo a FATIMA se stala slavnou! Bysme taky možná mohl poprosit děcka v Krásensku ve školce, aby taky něco takovýho začaly říkat a možná by Krásensko začalo být slavný. Bych možná koupil i nějaký lízátka, kdyby lhaly fakt přesvědčivě.
Pak ještě výstup do SERRA VENTOSO a pak už jen rovinka a sjezd a směr RIO MAIOR. V lesíku klohním a dokola se ozývají psi a střelba, tak nezbývá než doufat, že to do mě nikdo nenasolí. Zítra asi poslední stanování v Portugalsku. Na středu už naplánován příjezd do Lisabonu.

26.2.2013, úterý, 84km, 4:33h, 18.5km/h, 5.21 EUR (+9.45), den 69. (47.)
To zase bylo flákání se a polehávání! V noci houkala, sova nebo co to bylo. Znělo to, jak kdyby na mě někdo furt volal. Fakt to znělo jak lidskej hlas. Pak to přestalo, ale až do rána štěkali psi. Jsou všude! Ještě že jsou uvázaní! Ráno opět namrzlej stan, kosa jak z nosa, ještě že to je do RIO MAIOR jen 10km a už zase sedím v knihovně. Celou cestu až do BOMBARRAL mám pocit, že jedu úplně blbě, ale úplně blbě jedu až za TORRES VEDRAS, kde volím zkratku a na SANTA CRUZ a nemám tušení kde jsem, ale když kolem 18h vidím v dálce moře, tak je mi jasný, že ať jsem kde jsem, podél moře na jih a nějak to do toho LISABONU zítra dojedu.
Louka, zase psi, dojídám zbytky a kabela s jídlem, která většinou váží tak 10kg je skoro prázdná! Když si vzpomenu jak jsem vyrážel z BLOTONU, jak se kolo klátilo a já jsem čekal, co kdy praskne... No a vida – za 70 dní jsem v LISABONU. A to jsem se flákal. Tak jo, zítra snad setkání s Goncalem a snad vše dobře dopadne, krabica na kolo bude a mně se to tam podaří naskládat. Předpokládám, že to bude horor! Zítra poslední den jízdy! Zdá se to blízko, ale podle km je to tak 80km. No snad nebude moc pršet, protože jasno má zítra končit. Dobrej timing!

27.2.2013, středa, 123km, 6:35h, 18.5km/h, ???, den 70. (48.)
Zase mráz, pak prší, pak se flákám, pak jím, pak padají kroupy, pak praská další drátek v zadním kole a zase u kazety a pak dojíždím do CABO DE ROCA, což je prý nejzápadnější místo Evropy. Tam je mi řečeno, že do LISABONU je to ještě 50km, co jsem si myslel, že je max. 30km! Sakra! Tak letím. Naštěstí je to dost dolů a navíc více méně s větrem v zádech a tak peláším jak zajíc. 2 hodiny letím jak magor, dávám tomu vše a dřu jak mezek. Na stanici ALGES dorážím 10 minut před 18h, kdy se mám potkat s Goncalem. Když už ani o půl sedmé se nic neděje a mně je zima jak hovado, tak píšu sms a prý za 10 minut dorazí. Tak jo, potkáváme se, Goncalo má parádní nákladní kolo, a jedeme ještě do cyklokšeftů žebrat o tu krabici na kolo. Není! No nic jedeme k němu domů a cestou ještě zkoušíme poslední obchod a tam jakási krabice je, tak sláva. Poprvé v životě vidím, jak se na kole dá přepravit velká krabica na kolo. Obdivuhodnej výkon! Goncalo má ženu, 2 děti a tak je rušno, ale dostávám kus žvance, sprcha je k mání a vyprat se taky dá, paráda. Dlouze kecáme a pak se dívám na fotky z tripu, kterej Goncalo podniknul na kole s 7 letým synem. Ujeli 400 km. Ten kluk na takovým střepu, že jsem nechápal. Celou noc nemůžu spat.

28.2.2013, čtvrtek, ???, den 71. (49.)
Ráno musím se všema vypadnout, protože jsou těžce pracující. Jedu na kole do centra LISABONU podél pobřeží a tak se po různu flákám. Pěkný město. Dokonce se plácám přes kapsu a dávám si jakýsi ryby s rejžou a točený pivo. Pivo běs, zbytek se dal, ale i s polívkou a sýrem cáluju 13 euro! Tak vole, tahle se denně žít nedá. Večer dojíždím na barák a hned po návratu se vrhám na to kolo. No jasně, řidítka nejdou povolit. Zapasím s tím, ale nic se neděje, tak aspoň oddělávám nosič, blatníky a jak přichází Goncalo, tak mi radí, ať ty řidítka posunu a povolím, že to snad vyjde. Kolo do krabice skutečně padá, tak ho zazdívám ještě oběma kolama a brašnama a krabica jde sotva uzvednout. 25kg prý... Hm, tak to jsem zvědavej, jak toto zas projde! Obdobná story je s druhou krabicí, kam rvu ostatní věci. Ta má snad 22kg! Kurvafix, co je tam tak těžkýho? Takže jak to tak vypadá, tak celej můj život váží cca 45kg. Mám lehkej život. Jsem zmordovanej jak sviňa, jíme špagety s kuřetem a já se dozvídám, že jestli chci na letiště, musíme jet teď, protože zítra brzo ráno je auto nutný býti k dispozici a navíc je ráno LISABON totálně ucpanej, tak buď teď, nebo ráno taxi... Veřejná doprava nepřichází v úvahu, protože sám nejsem za boha schopnej utáhnout dvě velký těžký krabice. Vyrážíme po 22h, kolo na střechu. Letiště nedaleko. Squatuju lavičku a zkouším jakože spát. Čistý zlo!

1.3.2013, pátek, den 72. (50.)
Do 4h to jakž takž jde vydržet, ale pak začínají chodit lidi a táhne, kurevsky táhne. Je „dospaný.“ Toto bude kurevsky dlouhej den! Mám žízeň hlad, eura už skoro žádný, proč já jsem jen nejel domů na kole? Taková pohoda to mohla být. Letadlo má odlet v 11:15h, ale jak už to tak bývá, má hodinu zpoždění! Juchů! :-( Odbavení jde více méně hladce, všechno prochází (za kolo 75 EUR), sice mě posílají od čerta k ďáblu, ale tak na to jsem zvyklej. V Madridu čekám další 4 hodiny. Srocuje se tam docela zábavná partička Čechů, co letí z Kostariky, z Panamy, z Argentiny a tak se vykládá a vykládá, ještě že tak! Do Vídně to už nějak jde a při čekání na kolo (o kterým si myslím, že nedojde), potkávám nějakýho Pavla, se kterým mohutně debatuju anglicky a podle jeho opálení a parádní angličtiny mě ani nenapadne, že bydlí 40km od Krásenska. www.patagoniabike.cz. Z Peru až do Patagonie!! Klobouk dolů!!
A hop a skok autem do Krásenska, před půlnocí ještě úprk do hospody a pivo, ale rychle!!! Uff, jaká to slast...
Trip západní Evropou hodnotím velice kladně. Vše je k mání, nic se dohromady nemůže stát, turistické části jsou v zimě prázdné, všechno jsem měl jen pro sebe. Kempování většinou bez větších problémů, lidi v pohodě úplně všude. Počasí tak jak u nás na podzim. Naštěstí moc nemrzlo, občas teda pršelo, ale i tak se to dalo zvládnout. Naprosto nádherný počasí na jihu Španělska, Portugalska a v Maroku.

Statistiky (hrubý odhad):
Počet ujetých km: 5.900
Počet dní: 70
Průměrný počet kilometrů na den: 84
Počet nocí pod střechou: 9
Počet defektů: 0
Počet prasklých drátků: 10 (všechny v zadním kole u kazety)
Nejvyšší sedlo: 1.600 m.n.m. Maroko


Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára